Odpůrci nafty si musí mnout ruce, turbodmychadla vlila benzinovým motorům nový život do žil. Urgentní zátah, síla odspodu, nízká spotřeba – to vše, co zdobilo turbodiesely, mají teď benzinové motory také, navíc stojí méně, maí širší využitelné pásmo otáček a jsou výrazně kultivovanější. Konečně máme zase opravdovou možnost volby. Nejslabší forďácký EcoBoost má objem jen 1,6 litru, ale solidních 160 koní, a Mondeo je s ním naprosto brilantní. Podrobili jsme ho před časem redakčnímu testu a věru vše, co jsme o něm napsali, platí i pro větší a silnější dvoulitr. Takže by stačilo říci: „Je stejné, jen krapet rychlejší,“ a novinářskou práci jsem mohl mít za sebou. Jenže tolik si to ulehčovat nemohu.

Byla by také škoda se s Mondeem nerozloučit. Čtvrtá generace oblíbeného Fordu Mondeo je s námi již od roku 2007, takže má nárok na to nestačit tempu jeho modernějších soupeřů. Navíc podoba jeho následovníka, který přijde na evropský trh v příštím roce, je již známa, na začátku letošního ukázal svou tvář prostřednictvím amerického modelu Fusion, který v rámci globální strategie OneFord nedozná zásadnějších změn při přerodu v naše Mondeo. Jít si tedy k dealerovi pro současný model tedy teoreticky nedává valný smysl. Nebo snad ano?

Je to překvapení tak trochu i pro nás, ale Mondeo ani po šesti letech ve výrobě nepůsobí zastarale. V polovině životního cyklu se dočkalo faceliftu, který přinesl mírné osvěžení designu, jenž však v základu působí natolik nadčasově, že ani výraznějších změn nepotřeboval. Stárne se ctí, hlavně bylo třeba doplnit pás denního LED svícení, protože bez něj si žádné moderní auto prostě neškrtne. Facelift také přinesl zásadnější změnu technickou: benzinové atmosféry doplnily (a v některých případech nahradily) moderní turbo benziny EcoBoost.

Zub času se na něm skutečně nepodepsal nijak dramaticky, což jen dokládá, jak skvěle byla tahle generace navržena. Většinou bývá prošlá lhůta spotřeby patrná v interiéru, ale tomu v Mondeu není ani po letech mnoho co vytknout. Designéři naštěstí upustili od většího použití stříbrně lakovaných plastů, současný rozsah použití působí ještě docela vkusně. Materiály jsou výborné (odlitek celé vrchní část palubky z měkkého plastu, kovové kliky, čalounění opěrek), ergonomie příkladná, odkládacích schránek je dostatek. Jen bych zfackoval člověka, který vymýšlel zbytečně komplikovanou strukturu menu palubního počítače.

Všude je navíc spousta místa. Vpředu se snadno hledá ideální jízdní pozice, dozadu se pohodlně vejdou i dospělí a přežijí v pohodě cestu napříč Evropou a 512 litrů kufru je sice v průměru třídy, ale ve skutečnosti bude jistě bohatě stačit všem potenciálním majitelům, kromě těch se psem o velikosti poníka. I ovládací prvky jsou naprosto v pořádku. Volant je příjemný do ruky a tlačítka, i když jich je až zbytečně mnoho, na něm nepřekážejí. Řadicí páka hladce klouže v kulise, přičemž nepostrádá náznak mechanického citu. Pedály jsou perfektně rozmístěné, snad jen opěrka levé nohy by nemusela být vůči spojce tolik utopená, ale to už je naprosté hnidopišství. A přestože má Mondeo mechanickou ruční brzdu, nabízí Auto Hold, jehož použití nicméně musíte pokaždé potvrdit přes ten zpropadený palubní počítač, což ne vždy klapne. Podívejte se do Passatu, páni inženýři Fordu, jak jde tohle udělat lépe.

Mondeo stíhá konkurenci i využitím moderních technologií. Bezchybně funguje sledování jízdního pruhu, které na vyjetí upozorňuje jemnou vibrací do volantu. Parkovací kamera se taky dost hodí, ačkoliv výhled z vozu nepředstavuje problém. Mondeo umí také automaticky spínat stěrače a přepínat dálková světla, přičemž obojí funguje skoro tak dobře, jako když je ovládá člověk. Tedy opravdu jen skoro. Adaptivní tempomat oproti tomu funguje naprosto spolehlivě. Dokonce i když ho nemáte aktivní, radar vás upozorní, když se k autu jedoucímu před vámi přiblížíte příliš intimně a tím vás varuje před hrozící srážkou.

Jak se v interiéru a praktičnosti těžko hledají chyby, po mechanické stránce je Mondeo prakticky neprůstřelné. Řízení je přesné a v duchu dnešní doby mírně lehké, aby jeho obsluha znuděné moderní řidiče příliš neunavovala. Brzdy jsou progresivní a snadno se dávkují, navíc není problém nahmátnout meziplyn. Podvozek stále představuje naprosto ideální kompromis, nebo řekněme spíše soulad mezi pohodlím a stabilitou. Plavně se přenáší přes nerovnosti a přitom v zatáčkách perfektně drží stopu bez náklonů či jiných projevů nejistoty. Má svoji velikost, ale nepůsobí těžkopádně, takže se ani na točité okresce neztratí. Na dálnici je pak komfortní a konejšivé, přesně jak typičtí zákazníci potřebují. Mondeo je řidičsky opravdu velmi přátelské a vstřícné, za volantem dokáže uspokojit, dokonce snad i pobavit.

Projev dvoulitrového EcoBoostu je skutečně stejný jako u menší šestnáctistovky. Oba motory jsou konejšivě tiché, oba se hladce vytáčejí a u obou jde také snadno řadit již v 1 750 ot./min. Zátah mají naprosto lineární, takže jim může chybět pocit síly, jakou mají diesely, ale opak je pravdou – oba motory jsou rychlé, jen to podávají naprosto nenuceně, avšak nevyhnutelně jako valící se lavina. Rozdíl 43 koní oproti šestnáctistovce poznáte až ve vyšších rychlostech, kdy se dvoulitr snáze prokousává k nestydatým hodnotám a nabízí více síly pro předjíždění. Na stovce je o 1,4 sekundy rychleji (8,2 s) a jede o 23 km/h rychleji (233 km/h), to celé za příplatek 60 tisíc. Sami si určete, jestli vám to stojí za to. Nezajetý model jezdil kolem devíti litrů, po zajetí to bude přibližně kolem osmi, přičemž 1,6 EB to bude umět ještě o litr lépe.

Mondeo nás opouští v nejlepší formě. Připomíná spíš muže ve zralém věku než artritického důchodce, jímž dosluhující modely často bývají. Potvrzuje tím, že řadu titulů Auto roku, kterou po dobu své služby nasbíralo, získalo naprosto po právu. Jsem si naprosto jistý, že nástupce bude ještě lepší, ačkoliv se mi těžko hledá prostor, kde by se Mondeo mohlo zlepšit. Samozřejmě jeho design bude následovat současný jazyk Kinetic, interiér bude ještě kvalitnější, příjemnější, ale snad ne komplikovanější, a prostoru by mělo klasicky přibýt ve všech směrech. Základ nabídky pohonných jednotek budou tvořit moderní motory EcoBoost a Duratorq, s nimiž bude Mondeo ještě úspornější díky vylepšené pasivní a nové aktivní aerodynamice a dalším prvkům.

Konstrukce podvozku se nemá příliš měnit, pracovat se bude jen na jeho naladění. Inženýři Fordu však uvádějí, že se chtějí více přiblížit naladění Audi a BMW, což v souvislosti s použitím nového elektrického posilovače řízení může znamenat sice více pohodlí, ale také méně záživnou jízdu a řízení s horší zpětnou vazbou. A to by byla velká škoda u jednoho ze stabilně řidičsky nejuspokojivějších aut své třídy. Nezbývá tedy než doufat. Nebo si jít koupit ještě tuhle současnou generaci Fordu Mondeo, protože na ní není prakticky vůbec nic špatného. Dvousetkoňové Titanium je skvělá volba, ale daleko rozumnější výběr a investice je verze s motorem 1,6 EcoBoost a praktickou výbavou Winner, která je teď za sympatickou akční cenu 550 tisíc (plus 30 tisíc pro kombi), což je jen těžko odolatelná nabídka.

foto: Jan Svoboda

Označení Ecoboost  nesou u Fordu nové přeplňované benzinové motory. Jsou vybaveny vysokotlakým přímím vstřikováním paliva, turbodmychadlem s nízkou setrvačností a variabilním časováním sacích i výfukových ventilů.  Tato technika přináší úsporu 20% paliva a úsporu 15% emisí CO2 oproti konvenčímu stejně výkonnému benzinovému motoru  Aby motory Ecoboost nepřišli o atraktivní část zvuku kvůli přeplňování, využívají Sound sympozér (známý z ostrých Focusů), který zrekonstruuje a zintenzivní původní zvuk generovaný v sání.

Technické parametry vozidla Ford Mondeo kombi 2,0 Ecoboost Titanium: