Pravé offroady jsou dnes již skoro na vymření. Ze světa je čím dál víc vytlačují moderní SUV, které zřejmě daleko více odpovídají požadavkům zákazníků. Ukazuje se totiž, že terénní schopnosti pro ně nejsou důležité, jelikož na místech, kam nevede asfaltka, stejně není nic, co by mělo smysl navštívit. Na druhou stranu potřebují pořádnou masu kovu, která by nenuceně vyjádřila fakt, že nemají hluboko do kapsy, a vysoký posaz podtrhující jejich pocit nadřazenosti. A taky potřebují komfortnější jízdu, než jakou obvykle uskákané pravověrné tréňáky nabízejí. To se dá celkem pochopit. Takže jsou offroady kulturním přežitkem? Ne tak docela. Jen pro ně musíte najít správné využití.

Došlo mi to ve chvíli, kdy jsem v protisměru potkal velký motorový člun na vleku tažený malým crossoverem. Betonová náplavka není právě náročný terén, tam se SUV neztratí, ale co všichni ti, kteří potřebují odvézt z rozmáčené louky přívěs s koněm, podvál s Caterhamem nebo vlek s horkovzdušným balonem? Na to už SUV nemusí stačit a právě v tu chvíli přijde ke slovu vysoká světlost, uzamykatelné diferenciály a redukční převodovky. Chlapská práce, při které je bláto i na střeše. Pajero je v tomhle světě neúnavných pracantů dlouholetou stálicí a dokazuje, že užitečné auto nemusí být zároveň utilitární.

Kožené čalounění, vyhřívané přední sedačky, automatická klimatizace, couvací kamera ve zpětném zrcátku, tempomat, palubní počítač s barometrem a výškoměrem nebo 860wattové audio Rockford s dvanácti reproduktory – tohle je prostě luxus. Tedy na třídu offroadů a cenovku milion korun, protože Range Rovery jsou přeci jen o pár úrovní výš, třeba měkčených plastů se tady nedočkáte. Ale přesto s ním můžete snadno dobývat motokrosovou trať v naprostém pohodlí kožených seslí a nechat celým interiérem dunět nějakou pecku od AC/DC. Všude je dost místa, řidičská pozice bez zásadnějších kompromisů (jen trochu na krátké nohy). Vzadu je sice vyšší podlaha, takže mají pasažéři výš kolena, než jsou zvyklí, ale na druhou stranu dostanou polohovatelná opěradla a jako bonus dlouhé verze je ve velkém kufru ještě provizorní třetí řada sedaček, ta však nepojme víc než malé děti.

I když Pajero připomíná dřevorubce v obleku, umytého, oholeného a učesaného, v jádru je to pořád dřevorubec, jako všechny offroady. Vyjeďte do ulic a budete si připadat trochu nemístně – Pajero je obrovské, ale překvapivě snadno se odhadují rohy karoserie, s dlouhým převodem řízení si ukroutíte ruce, aspoň že je lehké, porozumí si s ním i něžná ženská ručka, a bonusem navíc je pocit bezpečí a pohled spatra na SUVčka plus výhled přes střechy dodávek. Na okreskách přijde ke slovu houpání karoserie a velmi rozvážná dynamika. Dieselový čtyřválec 3,2 má možná 200 koní, ale pere se s váhou 2,4 tuny a automatem, který uvolněný styl jízdy jen podporuje. Oproti offroadům jsou SUV skutečně sportovní auta. Tak raději zpomalte a koukejte kolem sebe, kam by se dalo sjet do terénu.

Hlavně o tom je Pajero a na funkci dobyvatele všech přírodních nástrah je skvěle vybaveno. K poháněné zadní nápravě jde připojit ta přední díky chytrému pohonu všech kol, středový i zadní diferenciál jdou zamknout a automat má redukci převodů. To znamená, že je Pajero i v náročnějším terénu prakticky nezastavitelné, a pokud nejste ostřílený offroadista, zvládne toho auto daleko víc, než unese vaše odvaha. Kde už X5 visí na břiše, kde Cayenne skončil utopený v bahně a kde XC90 nedokázala vyšplhat na strmý kopec, tam Pajero projíždí, jako by se nechumelilo. I když má oblek, Pajero nezapře povahu dřevorubce.

Nezapře ho ale ani na silnici. Za jeho nezdolné schopnosti v terénu totiž zaplatíte daň v podobě tuhosti podvozku (a přesto houpavé karoserie) a přenášení rázů do kabiny. Na retardérech se jen zavlní, ale příčné zlomy a nerovnosti zaregistrujete nejen zadkem v sedačce, ale i poslechem v zavrzání palubní desky. Ten oblek dřevorubci tedy nepadne právě dokonale, i přes luxusní výbavu zůstávají velké limuzíny v oblasti komfortu jízdy zcela neohrožené.

Jinak Pajero prakticky nemá konkurenci. Hlavním soupeřem je podobně laděná Toyota Land Cruiser, ale dražší, pak už není nic. Nissan přestal nenabízet svůj Patrol, Mercedes G i LR Discovery jsou podstatně dražší a z podobně drahého, ale brutálně strohého Defenderu by vás brzy rozbolela hlava. Pak už zbývají jen SUV, která jsou sice lepší na silnici, ale mimo ni už nestačí, a taky jsou dražší – Pajero je třeba o pořádný kus větší než cenově srovnatelné BW X3. Najednou se auto za milion jeví jako docela rozumná cenová nabídka, navíc i na to, jaký je to mastodont, dokáže jezdit za osm až deset litrů nafty, podle tempa jízdy.

Ano, Mitsubishi Pajero už začíná mít svůj věk a kvůli své vrozené povaze dříče mu chybí dávka slušnějšího vychování, to mu však nijak neubírá na jeho šarmu. V tom, co dělá, je stále skvělé. Pokud máte tedy jasno, k čemu takové auto potřebujete, a pokud se neobejdete bez plnohodnotných terénních schopností a komfortní kabiny, pak je pro vás Pajero to pravé. Vlek nebo přívěs v garáži podpoří vaše rozhodnutí. Možná je dnešní společnost postavená na uhlazených lidech v oblecích, ale pro dřevorubce se stále najde dost práce.

foto: Filip Kočí

Technické parametry vozidla Mitsubishi Pajero 3,2 DI-D LWB: