S Foresterem jsme se seznamovali něžně a pomalu. Ve smyku. „Tak si to vezmi a chci pěkný fotky, ať to vypadá akčně,“ poručil si fotograf Honza, když mě konečně pustil za volant. Prima, zatím jsem s Foresterem ujel jen pár metrů při převozu a rovnou tu mám házet boky. To je jako byste skočili na neznámého koně a hned ho chtěli stavět na zadní. Naštěstí jsme po lesnickém vzoru na travnaté stráni u lesa a rozježděná hlína mi bude klouzání dost usnadňovat. Začínám opatrnějšími průjezdy před objektivem – dobrá trakce čtyřkolky, podvozek zvládá horší terén, auto se hrne zatím spíš po čumáku. Další level, převodovku do manuálu a volič jízdních režimů S.I.Drive přepnout z intelligent na sport. Zadek lépe reaguje na plyn a konečně má chuť trochu vybočit, než ho umravní stabilizace. Poslední level, vypínám stabilizaci. Znovu nájezd do zatáčky kolem lesíka, pobídnout plynem, zadek klouže do strany a... znovu chrčí stabilizace a rovná ho. Co to sakra je?!

To je přesně ten důvod, proč tu nevidíte fotku Forestera klouzajícího v nějakém divokém úhlu s mrakem šotoliny za sebou (nebo Forestera na střeše dole pod strání) – všechnu vinu můžu hodit na elektroniku, nikoli na svou nešikovnost nebo zbabělost. Pokud jste při zjištění, že Subaru hodlá vyrábět Forestera s 240 koňmi, radostí povyskočili při sladké vzpomínce na památný a mimo Japonsko nevyvážený Forester STi z roku 2005, tak si zase hezky sedněte a uklidněte se. Doba se změnila, pro divoké speciály, které sice urvou pár titulků v novinách, ale automobilka na nich prodělá kalhoty, už není v dnešní době na světě moc místa. Verze 2,0 XT je proto typově spíš civilizovaná střela dálničního typu než nekompromisní brus na okresky, se kterým byste díky vyššímu podvozku mohli lépe cutovat zatáčky. Proto má automatickou převodovku a proto se ta zatracená stabilizace nevypne, ale jen dovolí pár stupňů smyku navíc. To však rozhodně není důvod, proč nad novým Foresterem ohrnout nos.

Možná není takový, jak jste si ho ve svých rallye snech vykreslili, ale pořád jde o velmi dobré a schopné auto, jak se ukazuje. Přichází totiž čas focení na silnici. Honza má naštěstí rozum, takže nevyžaduje Forestera v zatáčce naštorc. Ono by to ani nešlo. Ne na suchém asfaltu, ne na úzké okresce a určitě ne se mnou za volantem. Takže na akční záběr bude stačit svižný průjezd s nějakým tím náklonem. A Forester zklamává – prostě se nechce naklonit. Ostré brzdy, razantní zatočení, ale karoserie zůstává stabilní stejně jako podvozek. V celém oblouku se pevně drží stopy, hned na apexu jde přidávat plyn, ve sportovním módu pomáhá zadek s přímější stopou na výjezdu, čtyřkolka se zakusuje do asfaltu a vystřeluje mě na další rovinku. Ukázkově efektivní, ale pro nenasytný objektiv dožadující se dramatu asi trochu nudné.

Za volantem to nudně nepůsobí, ačkoli taky nejde o vysloveně třeskutou zábavu. Papírových 240 koní zní nadějně, jenže nový Forester váží 1,7 tuny, což spolu s automatickou převodovkou schopnost ostré akcelerace přeci jen otupuje. Rychlost tedy nepřichází výbuchem, místo toho se přivalí jako lavina. Ona automatická převodovka je totiž CVT (převodovka s plynule měnitelným převodem) a její zacházení s výkonem se od dvouspojek nebo klasických měničů dost liší. Zašlápnete plyn, otáčky motoru okamžitě povyskočí, ale plynule se měnícímu převodu chvíli trvá, než všechny koně nažene na kola. Když už všichni koně pohodlně sedí, drží se řidítek a mají kopyta na šlapkách, ručička tachometru nabere tempo a Forester letí silnicí, jako by ho vystřelili z gigantického praku. Plynulý zátah bez cukání při podřazování je komfortnější náhradou divokých kickdownů běžných automatů. A pokud potřebujete při předjíždění brysknější reakci, pořád máte pod volantem pádla pro losování z osmi předvolených rychlostních stupňů.

K tomu si připočtěte přirozené řízení (ačkoli je kvůli čtyřkolce bez citu), dobrou odezvu na plyn a progresivní pedály a musí vám vyjít, že se Forester prostě dobře řídí. Je příjemný a přátelský nejen na limitu přilnavosti, ale hlavně při každodenním používání. Je dofoceno, takže se konečně můžeme začít důvěrněji seznamovat. Vlastně se už trochu známe z dřívějška. Dobrá ergonomie, skvělý výhled všemi směry, na zadních sedačkách se pohodlně usadí dospělák a v kufru ubytujete i bernardýna. A když vám bernardýn při venčení uteče, nemusíte se při brázdění krajiny při jeho hledání nechat příliš omezovat terénem – pole nebo les, kopec nebo údolí, skála nebo řeka. Drsný terén, svižný let po okreskách, sprint po dálnici nebo ploužení po nákupech, Forester si hravě poradí se vším.

Tím neříkám, že je bezchybný. Každodenní užívání asi nebude moc zpříjemňovat spotřeba, která se pohybuje od devíti (velejemná noha na plynu) přes průměrných dvanáct (mix pohody a sportu) až někam ke čtrnácti a výš (jedu, co to dá). Ale co byste čekali od turbomotoru, 240 koní, permanentní čtyřkolky, aerodynamiky cihly a hmotnosti skoro jeden a tři čtvrtě tuny? Zvyknout si budete muset i na mírně uskákaný podvozek (slabší modely, které nemusí zvládat takový výkon, tím netrpí). Na druhou stranu je pohodlnější než kamenné podvozky importované z Německa a máte také slušnou šanci, že tím umlčíte ukecané spolujezdce. Nebo je naučíte jódlovat. Víc problémů Forester nemá. Tedy až na image a styl.

Upřímně řečeno, Subaru s novým Foresterem nejspíš velkou díru do světa neudělá. Na to není dost in, cool a trendy, jak moderní doba vyžaduje. Pořád se budou víc prodávat Tigutohle, Xtamto nebo Qono, auta bez charakteru, nudná a nezajímavá, upřednostňující efektnost před schopnostmi, formu před funkcí. Forester je přesně opačný, Japonci tvrdě dřeli na vyladění funkce a u formy trochu nerozhodně pokrčili rameny. Proto se z designu kabiny neposadíte na zadek, proto většina tlačítek pochází z muzea a proto nejchytřejší technická hračka, X-Mode, zase jen zlepšuje průchodnost terénem. Forester vlastně není ani moc hezký. Ale ruku na srdce, které Subaru kdy bylo?

Není to auto, které si zamilujete na první pohled. Možná ani na druhý, ale po nějaké chvíli za volantem si porozumíte. Pořád má to, čím všechna Subaru vždycky vynikala – schopnosti. Navíc chce být řízen a umí za to odměnit prostě tím, že se dobře řídí. To je už dnes skoro zázrak. Kdybych dostal korunu pokaždé, když si nějaký petrolhead postěžoval, že by vyměnil měkčené plasty a elektronické nesmysly za čistou řidičskost, měl bych dost na to, abych si Forestera mohl koupit. Nejspíš bych to skutečně udělal. A to SUV vlastně nemám ani moc rád.

foto: Jan Svoboda

Technické parametry vozidla Subaru Forester 2,0 XT: