Ostrou soutěžáckou sezonu už máme za sebou, a tak nadešel čas loučení v podobě tradičního TipCars Pražského Rallysprintu, který nechal opět po roce rozburácet závodní motory naší matičkou stověžatou.
A stejně jako benzín patří k motoru a nafta ke kamnům, Pražský Rallysprint si už nelze představit bez „krvetuhnoucího“ holomrazu, který zcepenělým divákům zalézá až do těch nejtemnějších zákoutí těla. Pro letošní šestnáctý ročník ho navíc doplnila bílá deka, která pokryla většinu rychlostních zkoušek, a divákům i jezdcům tak nabídla, u nás obtížně okusitelný, zážitek soutěže na sněhu. Ve spoustě zahraničních zemí stačí v takovéto situaci jen přezout na pneumatiky s hroty a může se vesele závodit až do posledního hřebu. V našich končinách se posádkám bohužel staví do cesty legislativa, která tento typ obutí zakazuje, a tak přihlášeným nezbylo, než najít jinou schůdnou nouzovou alternativu. Většinou se bralo za vděk tím, čím zrovna disponovala týmová garáž, takže někteří obuli profi sněhové pneu s vytrhanými hroty, jiní nasadili šotoliny, sériové zimní obutí či autokrosové pneumatiky s masivními špunty. Variací bylo k vidění opravdu nepřeberné množství a například pohled na Subaru Impreza WRC, klouzající se ledovou dráhou mezi sněhovými mantinely na velkých asfaltových kolech s nízkoprofilovými „zimáky“, byl přinejmenším zajímavý.

Celou dvoudenní show zahájila v pátečních večerních hodinách divácká superspeciálka na Stadioně Evžena Rošického na Strahově. Trať byla relativně úzká a po pár prvních průjezdech se proměnila takřka ve sklo, na kterém ke konci startující „enka“ a „wrca“ jen těžko hledala alespoň náznaky adheze. Betonová zeď na jižní straně stadionu bude o pátečních zážitcích moci vyprávět minimálně do konce zimy. Suverénně nejatraktivnější show tady předvedli Josef a Martin Semerádové, kteří nastoupili v rodinném souboji na okruhu proti sobě. Oba nechali své „mišáky“ klouzat nekonečnými smyky po blyštícím se ledu a svorně také okusili neústupnost oné betonové zídky.

Na sobotu pořadatelé přichystali zbrusu novou zkoušku Karlík – Roblín, kterou si posádky daly po ránu k snídani hned dvakrát. Její trať se klikatila Karlickým údolím, které je součástí CHKO Český kras, a o chemicky ošetřené silnici si tu tedy mohou nechat leda tak zdát. Černé předpovědi některých jezdců se naplnily už po průjezdu několika prvních vozů, protože z trati se stala opět „sklenice“ a z avizované show spíše boj o udržení auta na silnici.

Z Roblína se potom závodníci přesunuli do Chuchle, kde je čekala malá česká Andros Trophy v podobě pěti kol na vytyčené trati v areálu dostihového závodiště. Zde mohli konečně alespoň trochu popustit uzdu svým šlechtěným ořům a na široké trati ohraničené sněhovými bariérami rozproudit divokými smyky krev, zimou takřka hibernovaných, diváků. A ačkoliv i tady to pekelně klouzalo, na některé průjezdy byla radost pohledět.

O zbytek sobotního programu se pak postaral tradičně Strahov, kde si jezdci nejprve v rámci předposledních dvou erzet obkroužili několikrát celý areál obou strahovských stadionů, aby se se sezonou rozloučili druhou diváckou superspeciálkou na Stadioně Evžena Rošického. Většina sněhu na silnicích kolem Strahova padla během předchozích dní za oběť posypové soli, a tak se předposlední dvě rychlostní zkoušky odjely vesměs na mokrém asfaltu. Jezdci se tak do svých speciálů opřeli ještě více a davy bouřily. Někteří předváděli opravdu neuvěřitelné kousky. Z mnoha mi v paměti uvízla například Petráškova letitá Ascona, která každou zatáčku velkého strahovského okruhu letěla bokem napřed a i na rovinkách bylo těžké hledat chvíli, kdy by se její záď divoce nezmítala mezi obrubníky. Velezkušeně vodil tradičně svoji „em trojku“ rakouský showman Niki Glisic, jehož do široka vytažené drifty působily jakoby samozřejmě. Divoké psí kusy předváděl s „předohrabem“ i Honza Černý, opět nezklamal rodinný klan Semerádů, stejně jako Štajf s Imprezou STi, čerstvý domácí mistr Valoušek, vicemistr Pech nebo švédská hvězda P.-G. Andersson.

A ačkoliv se Pražský Rallysprint každoročně bere spíše jako show pro diváky a sponzory, tak i zde, stejně jako na kterékoliv jiné soutěži, se posádkám měří čas. Sluší se tedy ještě zmínit, že vítězem se v Praze stal už posedmé Václav Pech, kterému tentokrát četl noty Mirek Topolánek, na druhém místě doklouzal Pavel Valoušek s Tomášem Krčmářem a pro třetí místo si dojel Per-Gunnar Andersson s Vítem Houštěm.
Fotograf: Jan Havlát
V rámci srazu KSA se nám podařilo ukořistit svezení na sedačce spolujezdce, které nám udělal v hlavě totální zmatek a ze kterého se dodnes vzpamatováváme. Honza Červenka nás vzal ve svém Catu na jednu velmi rychlou a velmi emotivní okružní jízdu po Masarykově okruhu. 18.5.2012
Čerstvé závany Venta jsou už dávno minulostí, v dohledné době neočekáváme ani nárazové poryvy Bory. Začala totiž sezona silného západního Jet streamu, který k nám až z exotického Mexika přináší šestou generaci taxikářské legendy. 17.5.2012
Jako dlouholetý člen Czech Classic Cars klubu bylo mou jasnou povinností navštívit triumphem GT6 klubové závody historiků v Sosnové, nafotit pár snímků a pak napsat reportáž o tom, jaké to bylo, co všechno jsem viděl a zažil. Jelikož jsem ale hlava děravá a zapomněl foťák doma, bude to celé jinak. 15.5.2012
Zřejmě ty nejlepší fotografie z proběhnuvšího největšího srazu Klubu sportovních aut v historii má na svědomí mladý, talentovaný fotograf Filip Fabián, takže jsme mu prostě museli dát prostor i na našich stránkách. Kochejte se krásami aut a nasávejte tu atmosféru prosycenou benzinem a rychlostí. 15.5.2012
Dětství prožil u frekventované silnice, a tak se pro něj vůně spáleného benzínu stala postupem času drogou, bez níž by schoulen v koutku prožíval nesnesiltelná abstinenční muka. Po dětských krůčcích na dvou stopách pomalu dospívá a po douškách ochutnává i kouzla stopy jedné.