Sundejte střechu a rázem zažijete novou dimenzi automobilismu. Laskavé slunce, které vás hladí svými paprsky. Čerstvý vzduch, který proudí kolem. Omamná vůně lesa a luk, stromů a květin, kolem kterých projíždíte. Nadšení lidé, kteří vás zdraví máváním. Užíváte si zakroucenou silničku a její malebné okolí. Nádherný zážitek. Všemu jste blíž, všechny prožitky jsou daleko intenzivnější, jízda je radostnější. Všechny ty drobnosti, které pod střechu míjíte bez povšimnutí, najednou hrají hlavní roli, zapadnou do sebe a spojí se v jeden báječný celek. Necítíte se jako vězeň ve své plechové kobce, ale spojíte se s okolím, užíváte si ty chvíle pohody a vychutnáváte krásy světa. Do toho řídíte, což je pro vás, stejně jako pro mě, čirá radost.

Výhodou kabrioletů je také to, že jde většinou o auta, co se prostě dobře řídí. Ok, pro takovou Micru CC to zrovna neplatí, ale už prachobyčejná MX-5 NA, kterou seženete za pár šlupek, patří k nejlepším řidičským autům vůbec (jen si to nepopleťte s „nejlepším sporťákem“, na tohle téma už Chris Harris řekl své), o BMW Z4, Mercedesu SL nebo Ferrari 458 Spider to platí dvojnásob. Pokud teď přemýšlíte o torzní tuhosti a jízdních vlastnostech pokažených kroucením karoserie, tak jste tak úplně nepochopili základní myšlenku – vůbec nemusíte jet rychle, natožpak na limitu, abyste se bavili. K radosti stačí prosté kroucení volantem, předení motoru a to otevřené nebe nad hlavou.

Díky té otevřenosti vůči okolí se také cítíte daleko víc propojení s okolním provozem. Jste uvolnění, nespěcháte, víc předvídáte a přemýšlíte. Jste zodpovědnější. Snadno děkujete mávnutím ruky nad hlavou, když vás někdo pustí, mávnutím ruky taky zdravíte další kabriolety. A protože s kabriem jezdíte, jen když je krásně, potkáváte další spousty nepřehlédnutelných aut, které s vyjížďkou taky čekají na dobré počasí: ostré zadokolky, exkluzivní supersporty, hýčkané veterány. Jen za tenhle víkend třeba S15 Silvia, 370Z, Boxster, Ferrari 308 a F12 nebo prvogenerační 911. Snadno jim můžete ukázat palec nahoru, když vám při tom nepřekáží střecha a boční okna. Jízda v kabriu je prostě automobilový svátek se vším všudy.

Částečně je to určitě i tím, že vyjížďku v kabrioletu podnikáte prvoplánově proto, že si chcete svezení užít, ne jen někam dojet. Stejně to mají i motorkáři, jejichž nálada je taky přímo závislá na počasí. Vykouknete z okna, zkontrolujete teploměr, a pokud zrovna neprší nebo není pod nulou, nutí vás to vyjet. Šlo by to? Nebo se raději válet u televize? Ne, prostě musíte, protože zítra už možná bude hnusně a nepůjde to a vy budete otrávení, že jste propásli příležitost. Prostě musíte, i když budete mít na sobě svetr a péřovku, rukavice a kulicha, jégrovky a topení na maximum. Prostě musíte.

No jasně, neobjevil jsem žádnou Ameriku, tohle všichni, co se kabriem někdy svezli, už dávno vědí. Ale to je právě ono – musíte si sednout a svézt se, pak to teprve pochopíte. Až když to zažijete, až když sami na vlastní kůži ucítíte to, co popisují ty abstraktní písmenkové obrazy v článcích, pak skutečně zjistíte, o čem to je (ostatně tohle pravidlo platí zcela obecně na vše). Jen si nejdřív zkontrolujte zůstatek na účtu, protože až to skutečně ochutnáte, naprosto neodvratně spadnete do stavu, ve kterém v životě naprosto nutně budete potřebovat kabriolet. Vím to, znám to z vlastní zkušenosti. Už hodiny zkoumám Mobile.de a hledám pěknou Miatu na příští sezonu…

P.S.: Má to samozřejmě i stinné stránky – úpaly, čerstvě pohnojená pole, vandaly s nožem. Ale kdybyste takhle skepticky a ustrašeně přistupovali ke všemu, neužili byste si v životě nic.