Sedím na břehu Slapské přehrady, osvěžující, drobné vlnky mi smáčejí nohy a já se oddávám hřejivým paprskům slunce. Vychutnávám si každý moment krásného nedělního, pozdně letního odpoledne a analyticky rozkládám nový Citroën DS4, který mě sem dovezl, na prvočinitele. Komu je vlastně tohle auto určeno? Přináší oproti C4 něco zásadního navíc, aby stálo za tučný příplatek? A dokáže těch pár úprav přinést tak výrazný efekt a posunout auto o stupínek výš?

Citroën zaznamenal velké vítězství s prvním modelem prémiové řady DS. DS3 byla nadšeně přijata v tisku i v tlači, zejména byla ale nadšeně přijata zákazníky, kteří se snadno nechali okouzlit chic designem a stylovým interiérem a za prvních 18 měsíců na trhu učinili 100 tisíc závazných objednávek. Pořádná porce kalkulovatelného obdivu. Přímý soupeř nového retro Mini od BMW vsadil přes své retro jméno na antiretro design a pomohl přilákat podstatnou část zákazníků konkurence. Svérázně originální DS4 by teď měla tutéž diverzní akci provést o třídu výš, tedy v teritoriu Audi A3 nebo BMW 1.

Stejně jako DS3 vycházela z C3, což na první pohled nebylo zcela zřejmé, tak i DS4 vychází z C4, což naopak zřejmé docela je. Zejména příď je nápadně podobná, designéři Citroënu ji zagresivnili tmavou příčkou mezi mřížkami chladičů (vynikající zejména u světlých laků, jako měl náš kousek), skobami LED denního svícení (Kde jste je jen viděli? Zkuste si připomenout faceliftovaný Peugeot 308.) a vytaženými blatníky. Vlastně žádný panel karoserie není stejný s C4, ale vzájemná podobnost se začne výrazněji rozcházet až za A sloupkem.

Záď se totiž výrazně zakulatila a linie střechy se postupně elegantně svažuje, aby budila dojem dynamičnosti, na rozdíl od rovné, primárně praktické střechy C4, a zdola svírají plochu oken znovu výrazně vytažené blatníky. Pokud si někdo při pohledu na DS4 zezadu vzpomene na Audi TT, nemusí se stydět, u Citroënu se za takovou reminiscenci určitě nebudou zlobit. I TTčku by určitě rádi ukradli nějakého toho potenciálního kupce, oproti němu má totiž DS4 jeden výrazný trumf v rukávu – další pár dveří a použitelné zadní sedačky.

Přestože se designéři snažili, seč mohli, dokonce obětovali i stahování zadních oken, nepodařilo se jim druhý pár dveří skrýt tak přesvědčivě, jak marketingové oddělení doufalo. Idea za DS3 byla docela jednoduchá – stylový třídveřový hatchback. Osobnost DS4 je však podstatně komplikovanější. Máme tu dojem hodnotnosti a luxusu, který k prémiové třídě neodmyslitelně patří. Máme tu výraznější bodykit naznačující sílu a sportovnost a ještě elegantně klesající záď s utajenými dveřmi, jež mají navodit dojem kupé. A celé je to završeno pořádně velkými, zajímavě designovanými koly a podvozkem o jeden centimetr vyšším, než je u C4. Připadá vám to trochu, jako když pejsek s kočičkou pekli dort? Možná by bylo nejsnazší cestou k pochopení prostě naskočit a rozjet se.

Po otevření dveří a usednutí za volant vás uvítá interiér C4. Vlastně ne tak docela. Architektura a ovládací prvky jsou naprosto totožné, nicméně v DS4 jsou materiály o stupeň lepší. Doslova. Kde byl v C4 tvrdý plast, tam má DS4 měkčený, co bylo v C4 měkčeným plastem, to je v DS4 obšité kůží. Připočtěte si pohodlné a skvěle vypadající kožené sedačky (v těch našich se ale i přes perforaci dost potila záda), skvělé panoramatické přední sklo a už výchozí vysokou kvalitu a přívětivost interiéru C4, a výsledkem je dojem hodnosti a důležitého pocitu, že víte, kam peníze zaplacené za auto šly. Pravda, nepůsobí to tak zázračně, když přeskočíte do DS4 přímo ze znatelně levnější a nápadně podobné C4.

Nastartujte a budete se muset pozorně zaposlouchat, abyste přišli na to, čím se motor živí. Tak je kultivovaný a dobře utlumený. Dieselový dvoulitr je samozřejmě také stejný jako u C4 – tichý, potentní a úsporný. V DS4 dostal bonusem prémiových deset koní navíc, které však vykompenzují nárůst průměru kol oproti C4, abyste s vyšší cenovkou trapně nepřišli o žádnou dynamiku, na silnici rozdíl nepoznáte.

Rozdíl ale poznáte u podvozku. C4 je laděná do houpava a pohodlna, kdežto šasi DS4 je tužší, a přesto pohodlné. Koncepce podvozku se samozřejmě nezměnila, pořád máte vzadu pouhou torzní příčku, která mnoho dynamické vytříbenosti nezaručuje, ale jednoduchý trik s tužšími pružinami a dobře naladěnými tlumiči provedl s chováním DS4 divy.

C4 je totiž také známá tím, že nemá ráda zatáčky. Houpe se, naklání a vůbec vám dává všemožně najevo, že s ní nezacházíte, jak by bylo vhodné. Z DS4 se pochopitelně nestala mávnutím kouzelného proutku okruhová zbraň, ale už ji alespoň nemusíte do zatáček lámat. Snaží se ze všech sil odolat působení gravitačních sil při vašich závodnických eskapádách a neskočit s vámi ze silnice do lesa, rozhodně budí důvěru, takže můžete šlapat na plyn a kroutit volantem jak chcete, DS4 se nezalekne. Klidně můžete zkusit prohánět na okreskách motorkáře.

Nicméně vás při tom také nijak zvlášť nepobaví. Nulový cit v řízení (ale příjemný odpor) a někde za závojem jistoty stále lehce neposedná záď odsouvají zábavu do pozadí, tohle uměla DS3 výrazně lépe. Jenže DS4 je zkrátka dospělé auto pro dospělé lidi, ne funky záležitost pro duchem věčně mladé. Právě proto je DS4 primárně sebejistá, pohodlná a schopná. Chcete pořádně řádit? Jste na špatné adrese. Ale vlastní vinou.

Při oficiálním představování DS4 jsem strávil půl večera ne zcela úspěšným dumáním o cílové skupině a ani po prvním plnohodnotném testu v tom stále nemám docela jasno. Máme tu mix mezi SUV, kupé, hatchbackem a luxusním doplňkem. Jenže jako SUV nemá žádné terénní schopnosti (kvůli tužšímu podvozku mohu doporučit maximální offroad trasu přes dlážděnou ulici, ani polňačka by se DS4 moc nelíbila), na kupé nemá dost pohledné tvary, na hatchback chybí praktičnost v podobě funkčních zadních oken, prostoru na zadních sedačkách a snadnosti přístupu k nim. Jako luxusní doplněk však funguje bezvadně, DS4 se dostávalo na ulicích a parkovištích spousty pozornosti od zvědavců.

Pro koho tedy DS4 je? Odhaduji, že si ho zamilují úspěšné ženy 25 až 40 let, které potřebují vkusné auto do města a mají jen malé děti, které se snadno vejdou na zadní sedačky. Zadní dveře jsou z jednoho úhlu pohledu smutným kompromisem – příliš úzké pro dospělého a komplikující operování s dětskou sedačkou a s příliš špičatou hranou, na kterou snadno nabodnete sebe nebo projíždějícího cyklistu – a z druhého úhlu příjemným bonusem oproti běžným, poněkud nepraktickým kupátkům. Stejně tak může DS4 zlákat mladého muže, který si na dvoudveřové sportovní auto přijde už moc seriózní. Pokud patříte do téhle skupiny a máte zájem o hodnotné auto, jež na vás upoutá pozornost a přitom vás nepřipraví o praktičnost, pak jste na správné adrese, DS4 je perfektní auto pro vás.

Měli byste si ho vybrat místo Audi A3? Dobrá otázka. A záludná. Dva šípy nad sebou pořád nemají stejnou prestiž jako čtyři propojené kruhy, ale pokud vám nejde o prázdná gesta a chcete mít něco pohledného, odlišného a výjimečného, pak vám volbu DS4 plně schválím. Pořád si ale myslím, že DS4 trpí oproti snadno srozumitelné DS3 lehkou krizí osobnosti, kdy se snaží zastat několik schizofrenních rolí, přičemž žádnou z nich neplní dokonale. DS4 bude volbou individualistů se specifickým vkusem a potřebami. A já jsem moc zvědavý, jestli se jich pro DS4 najde dost.

foto: Jan Svoboda

Technické parametry vozidla Citroën DS4 2,0 HDi 160 Style: