Jako majestátní obři stojí stožáry elektrického vedení v nekonečné řadě za sebou a na svých mocných ocelových pažích nesou kilometry bzučících drátů rozvádějících energii rozdováděných elektronů i do těch nejzapadlejších koutů světa. Elektřinu už jsme přijali jako samozřejmost a očekáváme ji naprosto všude, protože se bez ní prostě neobejdeme: vaření, praní, svícení – všechno je dnes na elektřinu. Tak proč se tolik bráníme elektrickým autům?

Přitom elektromobily mají z uživatelského hlediska tolik výhod! Jsou prostornější kvůli kompaktnosti pohonu, po technické stránce jednodušší a prakticky bezúdržbové. Jízda je naprosto tichá, řízení jednoduché a reakce okamžité – už žádné čekání, kdy se převodovka rozhodne přeřadit (o kvedlání šaltpákou a šlapání spojkového zelí ani nemluvě) nebo kdy se motor dostane do správných otáček, aby to aspoň trochu jelo. Tady to jede pořád. Zní to skvěle… ale elektromobily mají taky jednu zásadní nevýhodu – přináší strach z omezeného dojezdu.

A to je velmi reálná věc, přátelé! Tak reálná, že každý výlet bude začínat studováním tras v mapě, sčítáním kilometrů a vyhledáváním nabíječek po cestě, mobilní aplikace s nabíjecí sítí se stane vaším nejlepším kamarádem. Hyundai slibuje 280 kilometrů dojezdu, ale v reálu je to spíš jen lehce přes 200 km. A to ještě bude záležet na vás, jak blízko se budete ochotni přiblížit absolutní nule a hrozbě potupného čekání na odtah.

Ale dokud je šťáva, tak se jezdí radostně. Ioniq má skvělý odpich i když ho nijak nehoníte, vždyť máte k dispozici 295 Nm od nulových otáček! Městem tak snadno proklouznete, nikoho nebrzdíte a na semaforech necháte snadno všechny za sebou. Navíc efektivně rekuperujete – pádly pod volantem nevolíte kvalty (převodovka je tu jednostupňová), ale úrovně rekuperace. Chcete ostře zpomalovat v poskakující dopravě nebo lehce přibrzďovat při jízdě z táhlého kopce? Je to na vás, stačí zatáhnout za pádlo.

Okresky zvládá Ioniq také bez problémů, i když je znát, že podvozek je naladěný trochu tvrději než poddajnější plug-in (přitom je o 75 kilo lehčí než PHEV) a kupodivu působí o trochu těžkopádněji. V reálném provozu si toho však ani nevšimnete. Na dálnici máte dost pohodlí i jistoty, jenže s maximálkou 165 km/h a hlavně strmě rostoucí spotřebou ve vysokých rychlostech (nevýhoda elektromotorů a jednostupňových převodovek) se budete nejspíš držet zákonných limitů.

Když pak šťáva začne docházet, je nutné hledat nabíječku. Z domácí zásuvky jste v tom za 12 hodin, na AC 22 kW je to už jen 4,5 hodiny a s DC 50 kW potřebujete strávit u nabíječky jen půlhodinku. 200 km za půl hodiny nabíjení? To je super! Stačí jedna rychlá návštěva v obchoďáku a můžete zase vesele jezdit.

Elektromobil je tak skutečně použitelný i v dnešních, z pohledu infrastruktury velmi omezených podmínkách. Situace samozřejmě není ideální, ale síť nabíjecích stanic se postupně rozrůstá, a pokud bydlíte v Praze (nebo do ní dojíždíte), máte jistotu snadného parkování v zónách a do budoucna i jistotu vjezdu do centra. Elektromobil tak není auto pro každého, ale kdo má ideální podmínky a dokáže ho správně využít, získá spoustu výhod, pro které si ho zamiluje.

Pokud se nechcete trápit omezeným dojezdem, můžete sáhnout po plug-in hybridním Ioniqu, který pořídíte za stejné peníze. A pokud nemáte k dispozici zásuvku, je tu pro vás hybridní Ioniq.

Děkujeme společnosti Pražská energetika za spolupráci na tomto testu.

Foto: autor

Technické parametry vozidla Hyundai Ioniq Electric: