Datum článku: 21.11.2012 | Autor textu: Martin Jánský
V odvážném spotu Infiniti poráží v inscenovaném sprintu M35h konkurenční Panameru Hybrid a ujímá se tak titulu nejrychlejší sériový hybrid. To vzbuzuje u nadšenců do aut řadu vysokou rychlostí rozmazaných představ. Ujasněme si ale hned z kraje jednu věc – rychlý automaticky neznamená sportovní.
Vyjíždím z parkovacího místa, neslyšně couvám. Vlastně auto dokonce pípá, abych po sobě nenechal přejeté neopatrné chodce, i když bych je díky velkým zrcátkům a hlavně parkovací kameře jen těžko přehlédl. Řadím drive a stejně neslyšně opouštím parkoviště a spořádaně se zařazuji do provozu. Na palubě panuje naprosté ticho a klid, parta přátel, které jsem nabral, aby si vychutnali zážitek s Infiniti, tiše sedí a užívá si perfektní kožené čalounění svých sedaček a zkoumá interiér. Překvapeně se otáčejí, když elektricky vysunu roletu zadního okna pro větší soukromí. Plujeme klidně s provozem, podvozek skvěle filtruje nerovnosti, větší část výkonu dodává sám elektromotor, benzinový šestiválec se připojí jen občas a s otáčkami těsně nad volnoběhem doplňuje potřebnou sílu, na niž už baterie nestačí. Na palubě se můžeme bavit i šeptem, většinou ale mlčíme a užíváme si uklidňující luxus.
Hlavně o luxusu je Infiniti. Prakticky celá palubní deska je čalouněná jemnou kůží. Křesla, ve kterých všichni sedíme, by pohodlně objala i hrocha, vpředu mají nejen vytápění, ale i odvětrávání. Budíky přístrojové desky působí stejně distingovaně jako ručičkové hodiny uprostřed palubky. M35h nedostanete v jiné než plné výbavě, což kromě zmíněné parkovací kamery zahrnuje mimo jiné i bixenony s natáčecí funkcí, adaptivní tempomat nebo audio Bose se surround funkcí a 30 GB harddiskem. Dokonce je tu i do klimatizace integrovaný osvěžovač vzduchu s vůní lesa. Některým připomínal jehličí, mně trochu sušené houby, takže v každém případě funguje autenticky. V navigaci je mezi body zájmu i seznam restaurací a dalších zařízení s michelinskými hvězdami. Zkrátka zážitek pro vybranou společnost. A mnou vybraná společnost na palubě už skoro spokojeně klimbá.
V tom se ale silnice uvolňuje a já mám pro nic netušící posádku jedno velké překvapení. Za značkou konce obce zadupávám plyn do podlahy, okamžitě se nahodí benzinový motor, naštvaně zavrčí a vystřelí nás vstříc horizontu. Zrychlení je stejně autoritativní jako nečekané. Nepůsobí brutálně, ale géčka i tak násilně mačkají vnitřnosti jako u mnohých sportovních aut. Zezadu slyším jen zalapání po dechu. Tachometr se okamžitě přehoupne do oblasti třímístných cifer, tři loudající se auta před námi zhltnu na jeden zátah za pár vteřin a všechen klid vybízející k podřimování nechávám daleko za námi.
Tohle dramatické zrychlení je možné jen díky kombinaci výbušné síly spalovaného benzinu s jiskřivou elektřinou. Po většinu času drží sedmistupňový automat třiapůllitrový šestiválec pod hranicí dvou tisíc otáček, kdy v kabině není prakticky ani slyšet, a mírně si dopomáhá energií z baterií. To bohatě stačí na pokrytí základní dynamiky okolního provozu. Často se spalovací motor vypne úplně, protože prostě není potřeba, a auto plachtí jen na elektřinu. Funguje to tak dokonale, že z třiatřiceti tisíc kilometrů, které tahle testovačka už stihla nakroutit (ne že by to na ní bylo jakkoliv poznat, stále působila jako nová), jich více než osm tisíc bylo pouze v elektrickém režimu. Funguje to ještě lépe při přepnutí do eco režimu, kdy se s vámi plynový pedál přímo pere a na ukazateli průměrné spotřeby se objevují čísla začínající nejen sedmičkou, ale dokonce i šestkou. Když je však potřeba výkon, oba motory ze sebe vydají maximum. Kombinovaných 364 koní skutečně není málo, zátah je báječně lineární a převodovka řadí prakticky neznatelně, takže zrychlení působí zdánlivě nekonečně.
Blíží se mé oblíbené zatáčky ve stoupání. Přepínám auto do režimu sport, který zamezí vypínání motoru a zlepší reakce na plyn. Do první ostré pravé přiletím jako vítr, jen mírně kviknou přední kola, auto se nahrbí, zaklekne do podvozku a stabilně drží stopu, i když odvážně šlapu na plyn víc a víc. Hned za ní je levá, auto se pozvolna přehoupne na druhou stranu a zase bezpečně vykrouží zatáčku. Se spolujezdci to pohazuje po interiéru, mně se ale v křesle hoví příjemně, poskytuje mi dost opory. Motor temně hřmí, převodovka hbitě volí rychlosti a auto na točité silnici prostě drží. Takhle proletíme celou zatáčkovitou trasu – hodně rychle, zcela bezpečně, bez většího dramatu. Ale také bez zábavy.
Je to vlastně jen logické, M35h není v jádru žádný sporťák, ale poctivá luxusní limuzína. Když přijde na zatáčky, už je cítit, že mají brzdy i podvozek s 1,8 tuny živé váhy co dělat. Auto zůstává celou dobu klidné a snadno se také ovládá – brzdy se dobře dávkují, odezva na plyn je skvělá, jen řízení má o chlup delší převod, než bych si přál. A taky mi trochu chybí pádla pod volantem. Automat sice má volbu manuálního řazení, jenže s obrácenou logikou, a to si rád nechám ujít. Vlastně celý tenhle pokus o sportování je nesmysl. Nejlépe funguje při poklidné jízdě, kdy si řidič užívá klid a pohodu panující v interiéru a může promýšlet strategická obchodní rozhodnutí, ale když potřebuje pospíchat na jednání, má pod pravou nohou dostatečnou zásobu výkonu.
Ve skutečnosti přemýšlím, jestli toho výkonu není až moc. Heretická myšlenka? Snadno dostupný a hodně urgentní zátah jakoby mě podprahově pobízel: „Nezdržuj se, předjeď ho.“ M35h funguje trochu jako hot rod, takže není problém jezdit v módu piráta silnic, proplétat se dopravou a předjíždět i tam, kde to nedává smysl. Takhle jsem se párkrát nachytal, že jedu jako blbec a ani nevím proč. Jenže já bych raději, aby mě luxusní auto v takové chvíli spíš uklidňovalo a našeptávalo mi: „Kašli na to, uvolni se a relaxuj, není kam spěchat.“ Ten problém je nejspíš jen ve mně. Jako pohodlný křižník kontinentů s nějakou tou porcí akcelerace v záloze funguje M35h báječně. Jedinou faktickou nectností je tendence chytat se kolejí.
Mnozí by namítali, že lidé, co si koupí auto za 1,6 milionu, už nepotřebují šetřit palivo a celá elektricko-benzinová koncepce je vlastně nesmysl. Jenže to není vůbec pravda. Tihle lidé nejsou tolik úspěšní a majetní proto, že zbůhdarma rozhazují peníze na všechny strany. Třeba je zbytečně pálí ve válcích. Všichni detailně přemýšlejí o efektivitě svých investic. Nakonec se podívejte sami na podíl prodejů dieselů v třídě luxusních aut – u pětkového BMW, Audi A6 i éčkového Mercedesu je to přes 90 %. Naftové řešení nabízí i Infiniti s verzí M30d, ale ne každý chce slýchat vznětové klapání nebo syčení turbodmychadla. A proč krmit žíznivý osmiválec, když můžete mít stejně silný, ale o třetinu úspornější hybridní šestiválec?
Navíc ty technické finesy na palubě přidávají na výjimečnosti a přitažlivosti autu výrazně osobitějšímu, než co uvidíte u německých premiantů. Organické tvary karoserie inspirované větrem tvarovanými dunami jsou zajímavější než předvídatelné a znuděné německé korporátní tváře, interiér je i přes jistou neurovnanost příjemnějším místem k životu, než strohé kabiny připomínající pojízdné kanceláře. V Infiniti se dá luxus vychutnávat, v německých autech ho prostě přijímáte jako samozřejmost. Už to je hodně dobrý důvod ke koupi, nemluvě o zákaznické péči, kterou je Infiniti oproti masovým značkám schopno nabídnout. A jestli vám ani to nestačí, mrkněte do ceníku. M35h v plné a naprosto vyčerpávající výbavě bez možnosti připlácet seženete za stejnou cenu jako BMW ActiveHybrid5, respektive mírně dráž než 535d, které ale budou vyžadovat příplatkovou výbavu za statisíce, aby se Infiniti vyrovnaly. Tenhle pocit by vás měl hřát. A ještě lepší pocit budete mít z toho, že nejdete jako ovce s davem, ale demonstrujete sílu své osobnosti vlastní originální volbou.
S tím videem jsem si nevymýšlel, ke shlédnutí je ZDE.
foto: Jan Svoboda
Technické parametry vozidla Infiniti M35h:
Stav vozu/rok výroby |
nový/2012 |
Stav tachometru |
33 000 km |
Cena vozu |
|
Hmotnost |
1 830 kg |
Motor |
vidlicový + elektrický |
Plnění motoru |
atmosférické |
Uložení motoru |
vpředu napříč |
Počet válců |
6 |
Počet ventilů |
24 |
Palivo |
benzín |
Objem |
3 498 ccm |
Výkon |
268 kW (364 koní) (kombinovaný výkon celého ústrojí) |
Výkon/hmotnost |
199 koní/t |
Točivý moment |
max. 350 N.m |
Zrychlení 0−100 |
5,5 s |
Max. rychlost |
250 km/h |
Počet rychlostí |
7 |
Převodovka |
automatická |
Poháněná kola |
zadní |
Spotřeba kombinovaná |
6,9 l/100 km |
Spotřeba ve městě |
5,6 l/100 km |
Spotřeba mimo město |
9,0 l/100 km |
Objem palivové nádrže |
70 l |
Zavěšení přední nápravy |
dvojité lichoběžníky, stabilizátor |
Zavěšení zadní nápravy |
nezávislé víceprvkové, stabilizátor |
Rozměr pneumatik |
245/50 R18 |
Délka |
4 945 mm |
Šířka |
1 845 mm |
Výška |
1 500 mm |
Rozvor náprav |
2 900 mm |
Objem zavazadlového prostoru |
350 l |
Potěšilo nás: | Naštvalo nás: |
+ Kultivovanost při pomalé jízdě | – Pár drobností v interiéru |
+ Výkon při kalupu | – Potřebujete hot rod charakter? |
+ Efektivita | |
+ Odlišení se | |
+ Schopný podvozek | |
+ Politika plné výbavy |
35h (364 koní) |
Lexus GS 450h (292 koní) |
Porsche Panamera S Hybrid (369 koní) |
BMW 5 ActiveHybrid (340 koní) |
0-100 5,5 s 250 km/h 6,6 l/100km |
0-100 5,9 s 250 km/h 5,9 l/100km |
0-100 6,0 s 270 km/h 7,0 l/100km |
0-100 5,9 s 250 km/h 6,4 l/100km |
|
|
|
|
cena: 1 423 917 Kč |
cena: 1 399 000 Kč |
cena: 2 877 000 Kč |
cena: 1 602 500 Kč |