Martin: Tahle dvě auta nemůžou být rozdílnější: jedno je sedan a druhé kupé, 300 koní proti 200 koním, turbo versus atmosféra, čtyřkolka a zadokolka. Přesto mají jedno společné – jejich primárním účelem a smyslem života je zábava za volantem. Jenže není zábava jako zábava a obě auta názorně ukazují, jak k ní jde přistupovat zcela odlišným způsobem. Těžko ji definujete a určitě na ni neexistuje žádný výpočtový vzorec, ale měří se snadno – počtem úsměvů na kilometr.

Martin: A v STi se směju hned od nastartování. Studený motor naskočí se zlostným zavrčením a usadí se na vyšším, podrážděně znějícím volnoběhu. Řízení je strmé, na progresivní brzdy i spojku musíte silou a řadička chce jistou ruku, motor celou cestu po městě výhružně bručí a prosí o vytočení, podvozek v nízkých rychlostech natěšeně poskakuje. Jo, tohle auto to s rychlou jízdou myslí fakt vážně!

Matěj: Tolik odlišný BRZ má své drsné jádro hodně podobné STi. Při řazení rychlostí je cítit, jak přesně do sebe soukolí zapadají, a jak máte prohřátý olej v převodovce poznáte podle toho, jak ochotně jim to jde. Z řízení cítím povrch pod koly, plynu chybí moderní eko-prodleva, brzdný účinek jde ovládat tlakem a ne jen polohou přeposilovaného pedálu. Z obou aut mám při řízení ten správně analogový, ryze mechanický pocit, který je tak důležitý pro precizní kontrolu nad autem.

Matěj: A právě v tomhle přímém porovnání zážitku z řízení je BRZ ještě krystaličtější než STi. Sedím víc uvnitř auta a všechny ovládací prvky jsou lépe po ruce – stačí mi jen pohyb předloktí na to, abych dosáhl z volantu na hlavici řadicí páky nebo madlo ruční brzdy. Po přesednutí do BRZe si připadám, jako bych kromě černobílých vjemů z řízení STi najednou objevil ještě dalších 50 odstínů šedi.

Martin: Věřte mi, že na hrátky s pouty a důtkami nebo vyšší posaz v STi zapomenete v momentě, kdy poprvé pořádně přišlápnete plyn a auto předvede svůj kvantový skok za mohutného „BWAAAP!“. Není náhodou, že má STi kromě pohodového módu Intelligent pouze nabroušený Sport a žiletkově ostrý Sport Sharp. Jeho tři sta koní v dnešní době už sice není tak šokující číslo jako před dvaceti lety, ale jejich mohutný zátah spolehlivě odkrví mozek a roztáhne ústa do šíleného šklebu. Stačí jedna rovinka a BRZ nebude ani vědět, kam jste zmizeli.

Matěj: Otáčíme se a vyjíždím těsně za STi. Motor v BRZu sofistikovaně graduje s otáčkami, pod plným plynem zhrubne zvuk, v poslední třetině otáčkoměru pak zátah motoru ještě zesílí a hutný zvuk dobarví jadrné tóny. V 7 000 ot./min se ozve písknutí, zabliká červená dioda na otáčkoměru a o pět set otáček později je nejvyšší čas odřadit. Úchvatně požitkářské, ovšem ne pokud zrovna stíháte kamaráda s STi. Teď to celé působí spíše jako nekonečně dlouhé čekání na zátah turba. Toho výkonu máte pod pravou nohou spíše tak akorát, abyste se nenudili, ale v přímce vás prostě neohromí ani z poloviny tak jako to drama v STi.

Martin: Jet pilu s STi je jako drezírovat lva – tváří se jako poslušná kočička, jenže pak zařve, sekne po vás drápy a okamžitě se bojíte o svůj život. Jediný možný řidičský přístup je prásknout bičem a ukázat mu, kdo je tu pánem. Za to vás odmění až absurdní rychlostí. Z karoserie cítíte mimořádnou tuhost, podvozek polyká všechny nerovnosti a pohon všech kol trhá asfalt na kousky – ještě si můžete na ovladači diferenciálů nastavit, jestli to budou nudličky nebo čtverečky. To dřív vypadnete ze sedačky, než aby se ta mrcha v zatáčce sklouzla nebo protočila kola.

Matěj: Vedle téhle divoké bestie je BRZ spíše domácí mazlíček. Můžete se spolehnout na to, že v každé zatáčce bude poslušně čekat na jakýkoliv drobný přenos váhy, aby ho vzápětí pochopil jako „volno“ pro jízdu dveřmi napřed. A v tu chvíli, jako byste si luskli prsty a v duchu řekli: tady ho pustím a tamhle na konci zatáčky zase srovnám. Zatáčku proletíte s milimetrovou přesností jako mistři volantu a na konci jen hvízdnete, poklepnete na stehno a BRZ je okamžitě zpátky ve stopě. Tak poslušný, že ho na volno pustíte s jistotou téměř kdekoliv.

Martin: Oproti přátelskému BRZu máte s STi mnohem komplikovanější vztah – spíš než harmonické propojení člověka a stroje to připomíná dočasné příměří. Vyžaduje neustálou koncentraci, pevnou ruku a limity má tak daleko, že si na ně na silnici ani nebudete troufat sáhnout. Schopnosti STi působí důvěryhodně a s rostoucí rychlostí jeho sebejistota ještě stoupá, takže se mu rychle naučíte věřit natolik, že budete ničit okresky tak ukrutným tempem, až se začnete bát sami sebe. Trochu z toho běhá mráz po zádech, ale je to hrozně návykové. Kdo řekl, že opojná rychlost není zábavná?!

Matěj: Mezi obřím křídlem a placatým čumákem je nejvyšší čas rozlousknout, které je vlastně lepší. BRZ se přirozeněji řídí, poslouchá na slovo, jeho zábava je dostupnější. STi je naproti tomu divočina rychlostně i řidičsky a její krocení má prostě obrovské kouzlo.

Martin: Vodit si poslušného BRZe je radost na dlouhé večery, ale právě kvůli snadné přístupnosti a nižším dosahovaným rychlostem může začít tenhle zážitek postupně ztrácet hloubku. Zkušení piloti tu zkrátka po čase nebudou mít co objevovat. To u STi nehrozí. Podmanit si tuhle stíhačku chce dovedné ruce a pořádnou dávku odvahy.

Matěj: Na druhou stranu si dovedu představit, že i čistá stopa STi může začít nudit, ať je seberychlejší, a člověk prostě zatouží po klouzání kdykoliv a kdekoliv. Vzrušující adrenalinovou bouři vyměníte za čiré řidičské potěšení dané precizní ovladatelností a rozevlátým zadkem, kdy se vám jen zlíbí. Martine, nabízím ti remízu!

Martin: Přijímám, Matěji. Ve finále máme stejně pocit, že každý potřebujeme obě dvě... Nakonec tenhle test nebyl o vítězích a poražených. Měl hlavně ukázat, že k jednomu cíli mohou vést různě dlouhé a klikaté cesty. Zábava za volantem totiž není podmíněná koncepcí, výkonem ani typem karoserie, naopak přichází v mnoha různých formách, příchutích a intenzitách a na nás je vybrat si tu, která vám sedne nejvíc. Poznáte to snadno – sledujte svůj úsměv.

text: Martin Jánský a Matěj Slepička | foto: Jiří Čermák

Technické parametry: