Pojďme si to říci na rovinu – Suzuki Swift Sport je momentálně tím nejlepším novým juniorským hot hatchem, který si můžete koupit. A není to jen proto, že se Renault rozhodl zjednodušit situaci a přestal prodávat své Twingo RS, takže žádná jiná konkurence fakticky neexistuje. Kdepak, Swift Sport by i tak vynikal. Představuje totiž tak skvělou komplexní nabídku, že jí jde těžko odolat – nestojí majlant, má praktickou náturu, našlapanou výbavu, slušně výkonný motor, hravý podvozek, řídí se naprosto báječně a vypadá zcela nenápadně, takže s ním můžete pozlobit i citelně silnější auta.

Tedy pokud máte aspoň trochu řidičského talentu, protože Swift Sport je pravá old school zábava. Žádné turbo, točivý motor, muší váha, minimum elektronických nesmyslů. Se skromným výkonem 136 koní si musíte všechnu rychlost pořádně odpracovat. Na druhou stranu o ni díky stabilnímu podvozku s dostatkem gripu v zatáčkách nepřijdete. Tohle je čistá esence pravé hothatchové zábavy z dob Golfu GTI Mk1. Takový má hot hatch být, ne?

Taky má být praktický, proto dostal nový modelový ročník i verzi s druhým párem dveří, takže na zadní sedačky pohodlně nastoupí bez gymnastického tréninku i tašky s nákupem. Pokud vám však pětidvéř nepřijde dost sportovní, nezoufejte, stále je v nabídce o 10 tisíc levnější třídvéř (náš test ZDE). Zdá se, že Swift Sport už nemůže být lepší. Tak proč se ten stříbrný prcek tak potměšile směje?

Zdálky byste tyhle dva bráchy sotva rozeznali, ale zblízka už rozdíly začnou být patrnější. Překvapivě je to mladší svišť, který působí dospěleji – má méně rozzářený výraz a jeho tvary jsou o něco ostřejší. Skáču do kabiny první generace, a i když zvenku vypadal skoro jako nový, uvnitř už je jeho věk znát. Sedí se vysoko na krátké nohy, řadička je dost nízko, sedačky nemají nijak zvlášť dobré boční vedení, všude tvrdé plasty, ošklivá tlačítka, rádio s oranžovým displejem a „dekorativním“ stříbrným pruhem přes něj a konečně otočný ovladač zapalování místo klíčku, který působí taky jako tradiční japonský ergonomický vtip. Je to ještě větší kulturní šok kvůli tomu, jak je kabina nového Swiftu Sport skvělá – sladěná, uhlazená, kvalitní a napěchovaná výbavou. Klidně by mohla být i v autě o třídu výš a neudělala by ostudu.

Rozmrzelost z kvality interiéru prvního Swiftu trvá jen do chvíle, co se rozjedete. Všechno začne mávnutím kouzelného proutku fungovat – motor nasupeně vrčí a dožaduje se otáček, reakce na plyn je okamžitá, řízení přesné, brzdy progresivní, spojka tvrdá a na řazení musíte být rázní. Tuhý podvozek má dost poddajnosti, aby se nezalekl i horších okresek.

Právě ty úzké, klikaté silničky mezi poli a skrz lesy jsou pro něj to pravé, tam naplno užijete výhod jeho rozměrů kapesní miniatury a vyždímáte z něj i toho posledního koně schovaného v koutě skromné maštale. A Swiftu se to navíc náramně líbí. Od prvních metrů podporuje v opravdovém řízení, nechá si líbit tvrdé zacházení, a čím jste na něj ostřejší, tím je lepší. Přesně takhle se pozná perfektně odladěné sportovní auto, i když je jen juniorské.

Přeskočení do modernějšího bráchy je znovu kulturním šokem, ale už ne kvůli takové banalitě, jako je kvalita kabiny. Daleko víc vás překvapí, jak se větší civilizovanost druhé generace projevila v ovládání a chování auta. Řízení je lehčí, brzdový pedál taky, spojku tam snad nikdo ani nedal, řazení neklade skoro žádný odpor. Podstatně lépe se v něm však sedí – máte víc prostoru pro nohy a lépe objímající anatomická sedačka je uchycená níž, takže si snadno najdete přirozenější řidičskou pozici a snáz s autem splynete.

Podvozek je taky měkčí, to abyste nemuseli zatínat zuby vždy, když musíte přejet přes dláždění z kostek jako v minulé generaci. Kompenzuje to rychlejší převod řízení, takže i přes větší náklon karoserie reaguje nový Swift Sport pocitově ostřeji. Na cestě k limitu však nový svišť vyměkne o chloupek dřív, berte to však spíš jako jemné bezpečnostní upozornění, že už jedete moc ostrou palici.

Další rozdíly jsou už jen drobnější. Nový Swift Sport má výhodu jedenácti koní, ale nemyslím si, že si toho rozdílu všimnete, oba na silnici působí stejně rychle. Všimnete si však toho, že má víc síly ve středních otáčkách, a naopak jde méně ostře za plynem. První svišť díky tomu působí víc nadšeně, ten druhý dospěleji. Taky má o jednu rychlost navíc pro lepší spotřebu, jenže protože je má poskládané natěsno u sebe, spíš vám přijde, že jen zbytečně často řadíte, na dálnici není rozdíl v otáčkách převratný a kvůli vytočenému motoru jsou dlouhé přesuny docela otravné, což platí pro obě auta.

Tohle nemělo být srovnání s jedním vítězem, spíš jen připomenutí, že i když se hodně automobilových věcí mění, některé legendy zůstávají. Přes drobné rozdíly jsou totiž obě auta v jádru stejná – talentovaní sportovci v těle nenápadné nákupní tašky. Možná mají skromný výkon, ale jejich kouzlo je právě v tom, že je můžete na každé silnici ždímat jako hadr a dostávat z nich to nejlepší v každé situaci, aniž by vás brzdila představa, jak špatně to může skončit, až vám dojde grip nebo talent. Pokud nejste úplné řidičské poleno, budete mít nad autem vždy navrch a všechno se bude odehrávat v rychlostech, kdy bude dost času krizovku vyřešit. A přesně o tom hot hatche jsou – o nezodpovědné zábavě v zodpovědných rychlostech. Skutečně neseženete auto, které by tohle umělo lépe než Suzuki Swift Sport.

Děkujeme Michalovi, majiteli první generace SSS, za ochotu a trpělivost, s jakou nám pomohl při vzniku tohoto testu.

foto: Jan Svoboda

Technické parametry vozidla Suzuki Swift Sport 5D 2013: