Posádku „závodního speciálu“ Toyota Camry jsme vytvořili s naší spřátelenou redakcí auto-mania.cz, čímž vzniklo „osvědčené duo Slepička, Srp“. Cílem závodu je projetí cca 40km dlouhého úseku podle papírové navigace, a to s co nejnižší spotřebou a ve stanoveném maximálním čase. Účastníci závodu si přitom mohou sami vybrat čas startu, včetně nočních hodin.

S Pavlem máme za 10 let střídání aut oba poměrně bohaté zkušenosti s jízdou na spotřebu. Už jsem se svým BRZ dojel na Mostecký okruh i za 5,4 l/100 km, zrovna tak zvládnu s Teslou S  narekuperovat 2 % baterky při cestě z Klínovce do Karlových Varů. Pavel má taky spoustu zkušeností, říká dokonce, že některá jeho auta na dvoře (jako třeba BMW 735i E32) mají spotřebu i do 10 l/rok. A pojďme si říct, že takové spotřeby dosáhne opravdu jen hrstka aut. 

Faktem ale je, že hybrid je v pojetí všech automobilek tak trochu “jaderná elektrárna”, která si žije vlastním životem. Při snaze o jízdu na spotřebu ukáže jednou naprosto fascinující číslo a podruhé se stejným přístupem jen sotva průměrnou spotřebu. Ani jeden z nás nemá jednoznačný návod, jak využít kombinaci pohonu na benzin a na baterky pro náš prospěch. Jen si zkrátka uvědomujeme, že klíč k nízké spotřebě bude logicky snaha zajet co největší část trasy na baterku.

Při vymýšlení strategie se tedy soustředíme spíše na věci, které ovlivnit můžeme. Shodujeme se, že start závodu posuneme na noční hodiny, kdy naši jízdu neovlivní pražský provoz. Víme, že spalovací motor hybridu startuje i kvůli klimatizaci, a tak rovnou padne volba na teplé oblečení. Poslední trumf, který jsme si připravili, je lepicí páska na zalepení spár kapoty a přední masky pro snížení odporu vzduchu přídě. Pavel dolepuje poslední kousky masky a dostáváme pokyn k nasednutí do auta.

Po nastartování auta hned vypínáme všechny spotřebiče, sledujeme, jak před námi zavlaje startovní vlajka, a ve snaze udržet motor v poli EV rozshau konečně vyrážíme. Už během prvních metrů je ale jasné, že úplně podle plánů to nepůjde. 

Interiér se v nočním chladném počasí začíná rychle mlžit a donutí nás spustit ventilaci. Po chvilce ladění nacházíme nejúspornější variantu s ofukem okna na nejnižší stupeň ventilátoru s nejnižší možnou teplotou a vypnutou klimatizací. My ovšem obětavě klepeme kosu dál.

Zatímco jsme zažehnali problém s mlžením interiéru, přidělali jsme si tím nečekaný jiný. Ventilace samozřejmě proudí skrz chlazení benzinového motoru a bere mu drahocenné teplo. Systém pak považuje zahřátí motoru jako svou prioritu a startuje ho třeba i při dlouhém sjezdu. Maximální efektivitu z kopce bohužel nejde vynutit ani tlačítkem EV. Věřím, že tyhle priority hybridního systému stojí za neprůstřelnou spolehlivostí Toyoty, nicméně v tomhle okamžiku naši snahu o spotřebu odsouvají do pozadí.

Po promarněném klesání tajně doufáme, že naplno dobitá baterie pomůže naší Camry plachtit po nabrání rychlosti na rovince. V interiéru v tu chvíli panuje diskuze, jaká rychlost je pro hybrid nejefektivnější. Pravděpodobně to bude někde mezi 60 a 80 km/h, kde má auto ještě nízký aerodynamický odpor, bezstupňová převodovka může nastavit efektivně nízký převodový poměr a proměnit tak otáčky v co nejdelší ujetou vzdálenost.

Děláme, co můžeme, zkracujeme zatáčky, dokonce v autě ani nezapínáme stropní lampičku, dálkovými světli svítíme jen tam, kde to je nezbytně nutné a do cíle dojíždíme s hodnotou 4,4 l/100 km. Ne, že by to na auto velikosti Superbu nebyla úctyhodná spotřeba, ale doufal jsem, že se nám podaří dostat i pod 4l/100km. V tuhle chvíli je už poměrně jasné, že na stupně vítězů naše snažení nebude a my přemýšlíme, kde jsme udělali tak zásadní chybu.

Tu odhalují až výsledky denních posádek, které zvládly zajet trasu s Camry za 4,1 l/100 km, s novou Corrolou dokonce za 3,4 l/100 km. Na výsledku je vidět, že noční klidná doprava s sebou přinesla zásadní nevýhodu – chladné počasí. I 7°C rozdílu bohužel ovlivní spotřebu paliva hybridu zásadněji než ucpaná Praha.