Nedávno jsme tu měli na test nového Beetla ve verzi se základním motorem 1,2 TSI. I se skromnými 105 koni šlo o hodně povedené a příjemně jezdící auto. Beetle má ve své druhé generaci totiž konečně vzhled, který nenutí muže za volantem přemýšlet o tom, kam si zajde na manikúru, jaké květiny mu nejvíc voní nebo jakým vzorkem si vytapetuje obývák. Teď se tváří svalnatě a nahrbeně, diody denního svícení nahánějí v zrcátkách strach a jediné, co tomu autu chybělo, byl silnější motor. Jen s plnotučnou porcí výkonu si opravdu zachováte autoritu, kterou naznačuje jeho asertivní vzhled. Proto jsem na konci článku doporučoval připlatit si za dvousetkoňový dvoulitr, který charakter celého auto podtrhne. Je tedy verze 2,0 TSI opravdu ta ideální volba? Je tak dobrá a atraktivní, aby dávala víc smyslu než podstatně dražší Golf GTI? Na stole mi přistály ty správné klíčky a já dostal šanci to prověřit. Pánové, do sedel!

Neztrácejme čas a pojďme rovnou za volant. Vlastně je tu vše prakticky stejné – stejný dojem kvalitního zpracování, stejně bezproblémová ergonomie, stejný design a rozložení palubní desky (jen pás v barvě karoserie je teď z plastu imitujícího karbon), stejně legračně veliký budík palivoměru a žádná vázička. Stejný volant s úzkým věncem, který ani tady nemá nesmyslné bicepsy a nemístná přehnaná zploštění, má ale malá pádýlka na zadní straně, která ovládají manuální režim dvouspojkové převodovky DSG. Stejně příjemná řidičská pozice (o něco níže než u Golfu, ale ne až na zemi jako u kupé, aby se špatně vystupovalo), stejný dojem, že jsem obklopen autem díky vysokým bokům a nízkým sklům. Skoro jako kupé, ale méně klaustrofobické. Dokonce se dozadu vejde víc než pohozená bunda a kufr není jen hypotetický. Startuji, vyjíždím.

Plížím se líným městským provozem. Šestistupňové DSG v automatickém režimu neznatelně žongluje s rychlostmi, motor jen ševelí a netočí víc než dva tisíce, pohodlně se rozvaluji za volantem a poslouchám skvělé příplatkové 400wattové audio se subwooferem v kufru od kytarových mágů z Fenderu. Jedu vstříc slunci a užívám si jeden z posledních teplých dnů babího léta. Stahuji okýnka, otevírám šíbr a připadám si trochu jako v kabrioletu. Najednou mě ve vedlejším pruhu míjí modrá Impreza WRX broučí generace s kytičkovými polepy na čumáku a samolepkami Hello Kitty na zrcátkách, za volantem usměvavá blondýnka a dlouze si Beetla zkoumavě prohlíží. Z jejích rtů vyčtu pochvalné „pěkný“ a není divu – široké boky, velká kola, výrazné odtrhové křídlo na zádi a polepy na bocích a kapotě Beetlu umí upoutat pozornost. Asi by hned měnila.

Blížím se ke svým oblíbeným zatáčkám. Zavírám okna a šíbr, vypínám rádio. Motor je zahřátý, přepínám převodovku do manuálu, levým pádlem shazuji dva kvalty, motor zavyje, zašlápnu plyn do podlahy a auto se zlostným hučením sání vystřelí vstříc první zatáčce. Ručka otáčkoměru se blíží k omezovači, tvrdé brzdy, rychle projetá sekvence levá pravá, krouťák turba mě na dvojku vytahuje ze zatáčky, krátká rovinka, trojka, motor pod plynem hutně vrčí, fakt mě baví, tvrdé brzdy, a jak si odplivne, když jdu od plynu, dvojka, dobře vypočítaný elektronický meziplyn, levá pravá, snadno přenáší váhu ze strany na stranu, další krátká rovinka, trojka, utahující se ostrý vracák na dvojku vpravo, spousta gripu na předku, pak otevírající se zatáčka vlevo, plný plyn, dlouhá rovinka, trojka, čtyřka, dlouhá pravá, cvak cvak, ostřejší levá za dva, zadek nechce utahovat stopu, a přes otevřenou pravou výjezd na cílovou rovinku. Vydechuji a uvolňuji se. Hm, to nebylo špatné. Že bych si to dal ještě jednou?

Vlastně jsem to prolétl hned třikrát, postupně zrychloval, poznával auto a posouval limity. A můžu říci, že mě to docela bavilo. Na hladkém asfaltu široká kola snadno nacházela grip a přední neměla problém přenést všech dvě stě koní. Když se ztratíte v řazení – což není problém, jelikož s pádly jedete na ucho a motor je snadno přehlušen hučením sání a svistem turba, takže se otáčky hůř odhadují – mocný zátah 280 Nm už od sedmnácti set otáček vás z toho vyseká. Zadek s vlečenými rameny spolupracuje, ale sám od sebe nejeví chuť pomoci se zatáčením, na druhou stranu vás taky ani nemá chuť předběhnout. V řízení není moc citu, ale je přesné a dobře vyvážené. Na rozdíl od směšně přeposilovaných brzd 1,2 TSI jsou tyhle progresivnější, ale při opravdu tvrdém brzdění se těžko modulují – přepnou se do panického módu a zastaví auto na fleku. Celé je to taková jednoduchá, nenáročná a blbuvzdorná zábava. Tedy na tom kvalitním asfaltu.

Věci se mírně zhorší, když jde kvalita povrchu do háje. Pak široké gumy jen zdůrazňují jednoduchou konstrukci podvozku – nestíhá absorbovat hrboly a přenáší rázy do kabiny, zadek občas odskočí a přední vnitřní kolo se ve vlásenkách bezmocně protáčí. Není to problém, jen to občas nutí zvolnit tempo. V takových situacích by si GTI jistě poradilo lépe. DSG působí také většinou spolehlivě, necuká ani při řazení pod plynem nebo při manévrování v nízkých rychlostech, ale když jsem potřeboval rychle předjet náklaďák na krátké rovince úzké silničky, zklamala mě. Cvakl jsem dvakrát rychle s levým pádlem, zadupl plyn a... čekal. A čekal. Nejdřív než si to celé rozmyslí převodovka a skutečně podřadí, pak jsem čekal, až se roztočí turbo. Měl jsem tak spoustu času prohlížet si rozjetou Octavii, jež se vylíhla v protisměru a výhružně blikala světly. Nakonec se Beetle probral a vystřelil mě před náklaďák se slušnou rezervou, ale i tak to nebyla má nejšťastnější chvilka.

A to celé asi popisuje Beetle 2,0 TSI nejlépe. Ve standardní situaci – tedy dobrý asfalt, předvídatelné podmínky, žádné unáhlené kroky – funguje skvěle. Drží, zatáčí, řadí, zrychluje a brzdí skutečně uspokojivě a umí tím i pobavit. Ale když po něm chcete něco, na co není připraven, znejistí. Beetle 2,0 TSI tedy není stoprocentní náhradou Golfu GTI nebo Scirocca, tahle auta jsou přeci jen kvalitativně o poznání dál. Beetle má budgetovou cenovku a, upřímně, poznáte, kde se šetřilo. I tak je vyrobený dostatečně dobře a neméně dobře i jezdí, takže pokud překousnete pár kompromisů a drobné mezery v dynamickém charakteru, máte najednou před sebou velmi levnou a ne o mnoho méně atraktivní alternativu k Audi TT. A to se vyplatí.

Mohla by vás taky zajímat spotřeba, která se obvykle pohybuje kolem devíti deseti litrů při svižné jízdě. Ano, s velmi lehkou nohou jde jezdit i za sedm, ale pak by vám bohatě stačil i slabší motor 1,2 TSI.

foto: Jan Svoboda

Technické parametry vozidla Volkswagen Beetle 2,0 TSI DSG Sport:

* Na doplnění, Beetle 2,0 TSI stojí bez DSG 549 900 Kč. Pro zajímavost, Golf GTI Mk. VI pořídíte za 689 900 (plus 60 tis za DSG), Scirocco 2,0 TSI stojí 586 900 (plus 60 tis za DSG).