foto Driversweb.cz

Zápisník pražského taxikáře III. – kolega v ohrožení

Datum článku: 25.5.2012 | Autor textu: Jindřich Husička

Jak jsem nastínil v minulém dílu našeho seriálu, občas se taxikář může ocitnout v pěkné šlamastyce a první, na koho si v takové situaci vzpomene, jsou všichni ti vyžírkové, kteří mu jindy akorát vykusují kšefty, tedy ostatní taxikáři.

„Pánové, kolega v ohrožení! Opakuji, kolega v ohrožení!“ skoro nevěřícně jsem pohlédl na obstarožní vysílačku a pozorně naslouchal dalším instrukcím.

„Smíchov, roh Plzeňské a Štefanikovy. Je někdo poblíž?“

Po ročním brázdění pražských ulic jsem podobný apel zaslechl poprvé. Jen na chvilku jsem se zamyslel, a zatímco se můj Superb u Národního divadla neobratně otáčel mezi tramvajovými ostrůvky, hlásil jsem dispečerce:

„Pět dvojka do dvou tří minut.“

„Díky kolego,“ stačil jsem zaslechnout a se zapnutými výstražnými světly se vydal vstříc kolegovi v tísni. Hnal jsem se nočním provozem, na tachometru bezmála stovka a ve zpětném zrcátku další rozblikaná drožka.

Takhle to funguje. Bez ohledu na konkurenční boj a rivalitu vzniká v podobných případech kolegialita jako nikde jinde. Zpráva o napadení se šíří mezi dispečinky jako blesk. Na místě konfliktu je pak běžně několik vozů různých firem mnohem dřív než zásahová jednotka Policie České republiky.

Když jsem bez špetky respektu k přední nápravě najel na chodník, přijížděla z protější strany hlídka městské policie. V očekávání akčního zážitku jsem běžel na pomoc kolegovi. Ten se mezitím se zapálenou cigaretou vyvalil z auta se slovy:

„On mi nechce zaplatit, blbeček jeden.“

Na místě spolujezdce neseděl ozbrojený gangster v okovaných botech, ale ovíněný mladík, který dokola mumlal něco o tom, že nemá jak zaplatit. Místo údajného pachatele jsem měl chuť praštit taxikáře, který zcela neadekvátně stiskl ono bájné „tlačítko poslední nouze“.

Většina vozů spojených s dispečinkem podobným nástrojem disponuje. V našem případě bylo červené tlačítko ukryté v každém taxíku na jiném místě, vždy však v dosahu řidičovy ruky. Po jeho stisknutí je na dispečink odeslána informace o naléhavé situaci společně se souřadnicemi. Pak je na dispečerce, aby zahájila rozhovor podle předem daného scénáře. Pokud řidič neodpovídá nebo jeho odpovědi neodpovídají předepsané komunikaci, spouští se odposlech z kabiny a operátorky informují ostatní řidiče.

Ani předchozí případ mě neodradil, abych na další naléhavé hlášení reagoval stejně energicky.

„Pánové, jestli je někdo poblíž Strašnic, mám tam kolegu v nouzi,“ znělo klidným hlasem z reproduktoru.

„Kolegyně, můžete podobný věci zadávat jiným způsobem než jako běžnou zakázku a říct nám, kde máme kolegu hledat?“ odpovídal ironicky jeden z řidičů na veřejné frekvenci.

„Vidím ho poblíž adresy Černokostelecká 80. Prosím, kdo může, kolega mi neodpovídá.“

Zrovna jsem se projížděl po Vinohradské, takže jsem bez zaváhání najel na tramvajový pas a za chvíli už mě následovaly další tři taxíky. Tentokrát byla situace na první pohled vážnější. Z otevřených dveří seděl vykloněný řidič, pod nímž se na noční silnici tvořila louže krve.

„Kolegyně, policii a záchranku. Už jsou tu čtyři naše auta,“ stihl jsem zahlásit, zatímco jsem najížděl nekompromisně na chodník.

„Támhle je, já ho zničím!“ zaznamenal jeden z taxikářů unikajícího útočníka. Během chvilky ho naše čtyřčlenné komando srazilo k zemi a následně jsme jej bez větších problémů odvedli k našim dosud nastartovaným vozům. O několik minut později se přiřítilo policejní auto a v závěsu za ním sanitka.

Útočník si vysloužil ještě několik úderů od saniťáka poté, co napadl lékaře ošetřujícího oděrky na jeho tváři, které „zřejmě“ vznikly v průběhu našeho zásahu. A my před návratem za volant zaslechli nezapomenutelnou hlášku jednoho z policistů: „To jste mu moc nedali. My příště raději přijedeme o něco později, jo?“

Bohužel věděl, o čem mluví. Útočící zákazník byl obviněn z přestupku a po půlnoci propuštěn domů, zatímco kolega setrval do rána v nemocnici.

Taxikařina může být někdy stejně nebezpečná jako zábavná. Jak jsem se již zmiňoval v minulém díle, u mě převládaly ty veselejší okamžiky. Ale stále jsem měl na paměti, že dostanu-li se do průšvihu, během okamžiku přijede pomáhat a chránit komando, jemuž se nepostaví ani Chuck Norris.

 

-inosh-

 

Líbí se vám tento článek? Nebo jste pobouřeni? Napište nám vás názor dolů do diskuze pod článkem.

Máte pocit, že byste to uměli taky? A třeba ještě lépe? Milujete auta a vše kolem a máte světu co říci? Rádi vám dáme prostor! Přihlašte se do našeho konkurzu a ukažte, co umíte! Klikejte zde.

Galerie

Komentáře