Motorka je totiž stroj, který si doslova vynutí maximální soustředění na ovládání, na schopnost číst každý kousek asfaltu a na koordinaci pohybů těla, protože udržet s tou střelou krok je zároveň i fyzická dřina. Zapomeňte na espresso macchiato s obrázkem čtyřlístku navrchu, tady si budete muset vystačit s kávou z automatu na benzínce. Kopněte ji do sebe, protože tady ji stejně není kam dát. Vyrážíme! 

Honda CBR-600F a další poslední projížďka

 

Autař jak poleno

Narovinu se přiznám, že ještě začátkem roku jsem o motorkách věděl relativně kulový. Respektive, strávil jsem mládí na Pionýru a Simsonu (se zadní kapotáží z Jawy 350!), takže i teď bych nejspíš zvládl vyčistit karburátor a vyměnit svíčku. Stihl jsem v pubertě vylepit plakát Yamahy R6 na zeď, a i teď jsem pochytal pár novodobých útržků ze světa motorek: Všiml jsem si třeba, že i v tomhle segmentu frčí retro, jen se nazývá honosnějšími slovy Urban, Scrambler nebo Café Racer.

Faktem ale je, že od dětství jsem spíše monotématicky zaměřený na auta. A to tak, že když mě vzbudíte o půlnoci s dotazem: Ve kterém roce začalo BMW montovat své variabilní časování VANOS na řadové šestiválce? Tak přestože v BMW se zrovna dvakrát nevyznám, bez váhání vystřelím, že to muselo být někdy v období řady 3 generace E36, protože E46 už měly motory M54 s double-vanosem. 

BMW M3 E36 S50B30 – první motor s variabilním časováním Vanos l photo by google.com

 

Tahle auto-úchylka je pro běžný svět dost svazující a naučila mě rozšiřovat povědomí a pestřit život výzvami. Za posledních pár let jsem se díky tomu utvrdil, že zvládnu zaběhnout SpartanRace, přestože jinak mě při běhu rozčiluje i kamínek v botě. Naučil jsem se zrenovovat silniční Favoritku, jen pomocí YouTube a klíčových dotazů „how to“. Dokázal jsem si, že zahraju golfový turnaj na pohár, přestože doteď nevím, co je stablefordový bod. A od loňska konečně vím, o kolik lepšího řidiče z člověka udělá motorka a jak dobrý nástroj na odreagování to je. 

1965 Favorit Special – YouTube a video, které najdete pod klíčovými slovy "how to omotat řídítka"

 

Autař motorkářem

Mé dumání nad letošní výzvou nejdříve lehce postrčil Richard, kolega z klubu majitelů Toyobaru, který mě „předběhl“ a pořídil si nádhernou Jawu 350 OHC Special, aby pokusně zjistil, že tahle Jawa má stále veškerý původní charakter, včetně doporučení vozit s sebou plochý šroubovák na nahodilý provozní servis.

Richardova Jawa 350 OHC Special – absolvovala cestu do Chorvatska a až na pár km to zvládla i zpátky 

 

Další dumání nad zařazením motorek do života přišlo při obědě, kdy mi kolega a novinář Dominik barvitě vyprávěl, jak s partou přátel, na stará kolena, skoupili téměř celý český trh s dvoutaktními dvackami (včetně mého dětského snu Cagivy Mito 125cc) a nadšeně se s nimi teď honí po okreskách. 

Dominikova Yamaha TZR-125 – článek o dovádění na dvoutaktních dvackách si můžete přečíst zde

 

V nějaké z pražských kolon jsem pak prostě už jen praštil do volantu a s vidinou, že na motorce zkrátím všechny městské přesuny o třetinu času, nabrala letošní výzva i na své pragmatické stránce. Tehdy jsem ještě netušil, že soukáním do kombinézy a nutností sprchy po každé jízdě, si každou cestu spíš prodloužím.

 

Autoškola

S kolegou Zbyňkem, zarytým příznivcem čehokoliv od Hondy, jsme se vzájemně postrčili do dveří autoškoly, předcházelo tomu ovšem hledání nějaké, kde se jezdí Hondama. O pár dní později už ale sedíme na dvou nafasovaných CBF600 a zjišťujeme, že ten vysokootáčkový čtyřválec nám vryje do paměti stejně nezapomenutelný vryp jako naše první auta. V mém případě Ford Puma, u Zbyňka samozřejmě Honda Civic. 

Z hodiny jízdy v podobě roadtripu po kopcovitých serpentýnách pak běhá mráz po zádech i na dvacet let staré, omlácené, motorce z autoškoly. To mechanické zaklapnutí rychlostí, ten hutný jekot motoru v druhé půlce otáčkoměru a ten přímý kontakt s okolím je zkrátka něco, po čem vydrží úsměv na tváři celý den.

Honda CBF-600 – autoškola dnes obsahuje i nácvik krizového brzdění nebo výhybného manévru

 

První krůčky

Asi vás teď nepřekvapí, že jsem tu moto-drogu potřeboval rychle sehnat znovu a do týdne od autoškoly vyřešil otázku na čem dál jezdit. Možná byste teď čekali, že jsem si k Hondě vytvořil tak silné pouto, že pro mě bylo jasnou volbou sáhnout po CBR600F, ale realita byla snad ještě „romantičtější“. Ta motorka mi prostě spadla do klína.

Zatím, co jsem procházel inzeráty starých Hornetů a kafíčkoval s přáteli, jestli o nějakém pěkném kousku neví, tak z mého celoživotního kamaráda Ládi vypadla věta: „Tak si k sobě vezmi moje „CeBRo", já na něj teď stejně nemám čas“. Ze 14dnů na vyzkoušení je teď celá sezóna a pro tu příští máme dohodu ujezdit tuhle motorku napůl.

S Láďou jsme jako děti mezi vesničkami vozili holky na starých Jawách, byl i u toho, když jsem při přehnaných ambicích poprvé položil motorku (Láďo, za tu Jawu 250 se ještě jednou omlouvám) a teď jsem mu vděčný znovu, protože jeho „CeBRo" mi přineslo jedny z nejlepších zážitků loňského roku. To už ale dost předbíháme…

Honda CBR-600F a charakteristicky silničkářský výhled řidiče

 

… Ve skutečnosti hned po první jízdě volám Láďovi, že je to celý totální nesmysl, a že mu to odvezu zpátky. Připadám si na tom, jak kdybych jel po Praze ve formuli. „CeBRo" totiž vyžaduje fyzicky náročný posez, ze kterého je navíc naprosto mizerný rozhled, má zoufale malý rejd a tak ostrý motor, že za řídítky vlaju, kdykoliv otáčkoměr přesáhne svou první čtvrtinu.

Z dnešního pohledu už vím, že to byl vlastně přirozený silničářský jev, taková první zkouška, která odděluje posery od pilotů. Na vzájemné sladění „koně a jezdce“ totiž potřebujete několik stovek kilometrů, ve kterých se nesmíte nechat vyprovokovat k vystoupení ze své komfortní zóny (ani k vystoupení z motorky za jízdy). Musíte se zkrátka soustředit na všechny nové vjemy, mít dokonalý přehled o povrchu silnice, předvídat dopravní situace nebo třeba pořádně obejmout motorku stehnama a uvolnit ruce, aby konečně přirozeně zatáčela. 

A to je přesně to, co dělí motorkáře od řidičů aut. Samozřejmě, pocit z krocení bestie můžete zažít i se Subaru WRX STi, ale dokud s ním nepojedete závody do vrchu, tak nevyžaduje takové množství pozornosti, aby vás ta mrcha nesežrala za živa. Zatímco v autě jste schopni při 250km/h klidně oloupat pomeranč, na motorce si musíte dvakrát rozmyslet i koordinaci pohybů pro pohled do zrcátka. 

 

2x CBR600F

Druhé CeBRo z fotek pak přivezl hondafil Zbyněk asi 3dny po mě (na rozdíl ode mě rovnou věděl, že ho potřebuje). Vzájemně jsme se celý podzim startovali přes kabely, posmívali každému nepovedenému odjezdu od semaforu, vypili spousty kelímků kávy na benzínkách a s trochou opatrnosti se i pořádně svezli. 

Karlštejnsko pod náletem dvou japonských stíhacích pilotů

 

Driversweb.cz a motorky

Z dětství si pamatuju motorku jako stroj, pro který absolutně nemám cit, a stejný problém musel zbourat ambice spoustě motorkářům. Z těch starých Pionýrů, „Třiapulí“ a Simsonů prostě začátečník neucítí nic světoborného. S CeBRem jsem se ale rychle přesvědčil o tom, že to chce jen pořádný řidičský nástroj a člověk cítí každý kamínek pod koly i zbývající adhezi při prudkém brzdění. A to se pořád bavíme o motorce z roku 2007, nové motorky jsou ještě o level jinde. 

Honda CBR-600F a jedna z posledních cest do práce roku 2018. 

 

Motorka zkrátka vnese do života naprosto odlišné řidičské zážitky a řidičské dovednosti obohatí injekcí nových schopností. A to je důvod, proč na Driverswebu.cz budete vídat i testy motorek s tímhle motorkářsko-automobilovým pohledem. 

Pokud jste motorkáři, budete moci zavzpomínat na své začátky a pokud autaři, pak určitě uvítáte testy motorek, kde nebudeme uvádět milimetry výšky sedla a rozměry kotoučů, ale prostě a jednoduše řekneme, jak se s tím jezdí, jako například s Hondou PCX zde.

Jestli jste dočetli až sem a chcete sledovat příběhy „CeBRa" dál, najdete je na mém Instagramu zde.