Je půlnoc. Posvátné ticho hodiny duchů. Stojím s Jimnym nad roklí kousek za Prahou a zírám do temné prázdnoty. Tak tady se to stalo. Před pár lety kamarádovi ukradli auto, jeho milované CRX. Krádež neproběhla hladce, zloděj se pak pár kilometrů honil s policií. Muselo to vypadat jako scéna vystřižená z akčního filmu – houkání sirén, jekot motorů, pískot gum. Když zloděj pochopil, jak marná je jeho snaha setřást policejní stíhačku, vrhl se ze silnice na prašnou polní cestu. Zjevně nevěděl, že se tahle prašná cesta brzy změní na cestu lesní, která se po chvíli zase mění na úzkou pěšinu mezi stromy zakončenou pádem do rokle. Tam skončila dramatická honička, tam také skončil život nebohého CRX, které skok do hlubiny nepřežilo.

No, vlastně to zase taková hlubina, jež by naháněla strach, není. Dno rokle zarostlé divokou vegetací je asi jen pět metrů pode mnou, ale přístup je po náročném kamenitém a strmém svahu. A právě ten se teď chystám zdolat s Jimnym, touhle malou pojízdnou krabičkou od sirek.

Pravých offroadů se dnes vyrábí proklatě málo, ale drobný dvoudveřový terénní drsňák od Suzuki je tu už od roku 1968. Vyráběl se a prodával v různých koutech světa a za svůj život vystřídal spoustu názvů (určitě si pamatujete na minulou generaci Samurai). Současná verze je tu od roku 1998 a prošla pár facelifty, které ji udržují aktuální, ale recept na úspěch je nadčasový: miniaturní rozměry, lehká váha, kola v rozích a nulové převisy, pohon všech kol s uzamykatelným středovým diferenciálem a redukční převodovka. Perfektní základ pro noční terénní dobrodružství.

Udělal jsem nezbytné učebnicové přípravy: nabil jsem si telefon, to kdybych potřeboval volat o pomoc; prošel jsem si trať (a několikrát u toho upadl – sakra, ten kopec je strmý), a hlavně jsem si vzal auto, které mě určitě nenechá ve štychu. Startuji, zapínám pohon všech kol, řadím redukovanou jedničku a jdu na to, světla ozařují keře v protisvahu a já se spouštím do temnoty.

Čumák auta pozvolna klesá dolu a redukovaná jednička drží sjezd v konstantních otáčkách, Jimny sebou na výmolech hází ze strany na stranu a bez prokluzu kol pomalu sjíždí dolů. Stejně samozřejmě vyjíždí i nahoru, dokonce nemá problém rozjet se z půlky kopce. Když ani temná rokle Jimnyho nezesměšnila, vyrážíme druhý den na staveniště poblíž motokrosové trati, abychom tady využili nájezdové úhly 34°/46° do posledního stupně, a až když téměř drhneme zrcátkem o zem, konečně využíváme všechnu dostupnost křížení náprav.

A pak to přišlo, dostali jsme Jimnyho konečně na lopatky, stojí na místě a marně protáčí nadlehčené přední i zadní kolo kvůli absenci uzamykatelného zadního diferenciálu. Stačí sice lehce couvnout a víc se rozjet, ale je škoda, že to může Jimnyho zastavit.

Terénění má své nakažlivé kouzlo. A jednoduchost Jimnyho mě baví natolik, že dostávám chuť ukázat prstem na kteroukoliv světovou stranu a přesně tím směrem vyrazit, ať už je v cestě cokoliv. Tudy, ukážu poslepu kamsi do kopce porostlého trávou, posetého stromy a zakončeného horizontem. Proběhnu pro kontrolu pomyslnou cestu pěšky a vyjíždím. Vysoká tráva obepíná auto a ve zpětném zrcátku za mnou zůstávají dvě vyjeté koleje. Co je asi za horizontem? Aha, tak jsem právě našel novou zkratku na silnici.

Nemusím jet s Jimnym žádný trans-republikový silniční přesun na to, abych rychle zjistil, že cokoliv nad několik desítek kilometrů vzdálenosti a cokoliv nad 100 kilometrů rychlosti už je otravné cestování. Nicméně podobně otravné, uskákané a hlučné je i ve 140 km/h, ostatně jako ve všech poctivých offroadech s žebřinovým rámem a tuhými nápravami, mezi které se Jimny hrdě řadí. Motor sice umí jezdit v couravém tempu i pod dvěma tisíci otáček, vytáčí se nadšeně až k červenému poli otáčkoměru, ale na to, aby stačil okolnímu provozu, se musí často dost nadřít.

Minimalismus, robustnost a jednoduchost dělá z Jimnyho jednoho z nejlepších a nejdostupnějších offroadů. Měl by zajímat každého, kdo tráví v drsném terénu hodně času a přitom nepotřebuje nějaký sedmimístný terénní autobus nebo uskákaný pick-up s listovými péry vzadu. Vtipně malý a čistě funkční interiér navíc umí z původních čtyř sedaček jednoduše vykouzlit něco mezi postelí a gaučem, což  rozšiřuje skupinu potenciálních majitelů ze všech těch myslivců, lesáků, servisáků a stavařů ještě o milenecké páry, které by svou pojízdnou postel mohli dovézt kamkoliv by prstem ukázaly.

text: Matěj Slepička

Foto: Jan Svoboda

Technické parametry vozidla Suzuki Jimny 1,3 VVT: