Dnešek nestojí za nic. Je to skutečně stupidní den. Typický pátek připomínající vyčerpaného horníka ztěžka dýchajícího u svého celoživotního přítele ‒ krumpáče. Můj život se právě přehoupl do své druhé poloviny, kdy vše začne jít z kopce, manželka je hysterická z problému, kterému rozumí jen ona sama, a v práci se mi už nějakou dobu nedaří, firma jde pomalu do háje. Jsem utahaný, jako bych na zádech nesl celou tíhu světa. A někdo přede mnou se navíc plouží na osmdesátce šedesátkou. Jenže mně je to všechno absolutně jedno. Rozvaluji se v koženém křesle pohodlnějším než v mém obýváku, měkká hlavová opěrka mi hýčká temeno hlavy, svírám dřevem obkládaný volant, přede mnou je LCD obrazovka větší než u mého notebooku a tiše šumící klimatizace udržující konstantních dvacet tři stupňů je vlastně jediným zvukem, který slyším. Kdybych nastražil uši, zaslechl bych možná i pracování dřeva, které dekoruje palubní desku. Starosti opouštějí mou hlavu a srdce zklidňuje tepovou frekvenci. Slunce pomalu zapadá za obzor, městem se krade melancholie z prázdnoty uběhlého týdne. Naráží do oken mého auta a obtéká ho jako sirup. Ne, tady za těmi tlustými skly je jiný svět.

Nejde to vyjádřit rozlohou kůže v metrech ani v letokruzích stromů použitých v interiéru, nejde to vyčíslit úhlopříčkou displeje navigace ani počtem směrů, ve kterých jde nastavovat sedačka řidiče, ale tahle kabina má prostě vlastní charakter. Všichni luxusní výrobci se o něco podobného snaží a mnozí zklamávají. Jenže usednutí do Lexusu je uklidňující jako pád do prachového peří, uvolňující, jako když vám masérka položí prsty na šíji. Prostě pošlete mozek na zaslouženou dovolenou a zhluboka vydechnete úlevou s pocitem, že jste na tom správném místě. Vším prostupuje dojem kvality a důkladného zpracování. Když hliník, tak broušený, když dřevo, tak s hlubokou strukturou, když kůže, tak ta nejjemnější. Nutí vás to všeho se dotýkat, vychutnávat povrchy nejen očima, ale i bříšky prstů. Dokonalost v duchu feng-šuej lehce narušují jen některá mírně náhodně rozmístěná tlačítka a vylepšené, avšak stále ne dokonalé ovládání infotainmentového systému Remote touch. Tyto drobnosti mu však snadno prominete, když je celkový dojem tak silný a vyrovnaný. Jin se setkává s jangem, vše se doplňuje, kruh se uzavírá.

Skoro se mi ani nechce řešit tak mrzké věci, jako jak GS vlastně jezdí, ale tuším, že by vás to mohlo zajímat. Nakonec je to přeci jen auto. Hlavním tématem je klid a pohodlí, proto je řízení lehké, proto je podvozek houpavý. Ale není to forma převažující funkci, stále můžete být přesní a precizní a užívat si stability i obratnosti. Tedy na takřka pětimetrovou limuzínu. GS nepůsobí nemotorně a těžkopádně, ale své rozměry má. Sport? Ne, proč? Proč byste něco takového potřebovali? Bylo by to stejně nepatřičné jako přijít na golf v běžecké soupravě. Správná luxusní limuzína je v první řadě pohodlná. Tak to bylo a tak to má být. Uvolněte se a užívejte si jízdu, užívejte si plavné plynutí krajinou. Vychutnávejte si svou cestu, jako byste usrkávali archivní koňak.

Zážitek je to skutečně vytříbený. Lze to poznat i na dokonalém odhlučnění, kdy k posádce nedoléhá ruch města a okolní dopravy, slyšet je jen vzdálený šum větru a valení kol. Skoro ke mně nepronikne ani zvuk motoru. Nejspíš tady někde musí být, jinak bych se nepohyboval dálniční rychlostí, ale i když napínám uši, nemohu ho postřehnout. Až když potřebuji předjet a víc šlapu na pedál plynu, převodovka podřazuje a motor zavrčí. To je snad jediná slabina GS250. Véčkový šestiválec má 209 koní, točivý charakter a zvuk, za který by se nemusel stydět leckterý sporťák, ale na 1,7 tuny je jeho výkon tak akorát. Když po něm chci víc než plynulé, rozvážné zrychlování, začne automatický šestikvalt okamžitě žonglovat s rychlostmi. Při středním tempu to celé trochu připomíná zážitek s CVT, protože převodovka mezi rychlostmi přepíná a využívá jen určité otáčky motoru a s nimi spojené úrovně hlasitosti motoru. Až když opravdu zadupnu plyn do podlahy, drží se zařazené rychlosti a prožene ručičku po otáčkoměru až k červenému poli za charakterního vrčení V6. Není to vůbec špatné a není toho málo, jen... zkrátka to není pocitově tak uvolněné a samozřejmé, jak byste si na téhle úrovni přáli.

Řešením je sáhnout po 307koňovém GS350, ale osobně bych volil raději verzi 450h. Ticho jízdy v elektrickém režimu dokonale podtrhuje kultivovanost celého auta a efektivitou hybridu dostanete podstatně vyšší výkon při podobné spotřebě, jako mělo GS250, tedy někde kolem osmi litrů s velmi lehkou nohou. Základní V6 ale umí jezdit i za 13, když ten výkon opravdu potřebujete, a tady bude 450h jasně vítězit i výsledným tempem a jeho nenuceností. Nikdy bych si netipl, že budu doporučovat hybrid, ale je to tak – skutečně je tak dobrý a jízdní zážitek a pocit z auta s ním působí ještě výjimečněji.

Co mě na Lexusu nejvíc fascinuje, je péče o detail. Dřív to byl Mercedes, kdo měl pověst výrobce nesmrtelných a technicky dokonalých aut, jenže Lexus to dnes umí minimálně stejně dobře, ne-li lépe, jen se o tom méně mluví. Jde to vyčíst z videí o výzkumu a vývoji u Lexusu, jde to vytušit z počtu tiskových zpráv, které mi o technice GS přišly a které by dohromady vydaly na menší knihu. Ale nejlépe je to cítit, když se posadíte do auta, třeba na zadní ředitelskou sedačku. Uvelebíte se v pohodlném a širokém křesle, vyklopíte širokou středovou loketní opěrku s integrovaným ovládáním klimatizace a audia. Elektricky si zatáhnete roletku přes zadní okno, na bočním skle ji zatáhnete ručně nejen přes stahovací okno, ale i přes menší okýnko u C sloupku. Pustíte si oblíbenou klavírní sonátu a brilantní prostorový zvuk systému Mark&Levinson se 17 reproduktory vás přiměje opovržlivě si odfrknout při vzpomínce na své domácí kino nebo včerejší koncert filharmonie. A pak, protože se třeba budete trochu nudit, začnete zkoumat švy koženého čalounění. Jsou dokonale pravidelné. Pochopitelně.

Tohle je jen jeden drobný příklad, celým autem prozařuje pocit dokonalého zpracování a naprosté promyšlenosti. Žádné „to by mohlo stačit“ nebo „toho si stejně nikdo nevšimne“, ale postupné vymýšlení, vypiplávání, testování a vylepšování, až už to nešlo udělat lépe. To v dnešní konzumní době automobilek snižujících náklady až za únosnou mez a místo toho chrlící jeden zbytečný crossover za druhým bez ladu a skladu, ale hlavně bez dokonalé péče o jejich vývoji a výrobu, působí povznášejícím dojmem, že současná společnost ženoucí se za krátkodobými cíli a okamžitým ziskem možná ještě není zcela ztracená.

Už kvůli tomuto faktu a klidu, který pobyt v Lexusu vnáší do duše, byste si tohle auto měli pořídit místo okoukaného a sterilního Audi nebo BMW. Lexus přináší do života pocit výjimečnosti, nikoliv arogantní nadřazenost. Lexus znamená umět si peníze užít, ne dát najevo, že si to můžete dovolit. Lexus je naprosto zenové auto. Pojízdné útočiště křehké lidské duše hledající klid a útěchu v překotném shonu dnešních dnů. Místo, kam budete utíkat před nesnázemi a strastmi okolního světa, místo, kde budete nalézat klid a harmonii. Můžete v touze po dosažení duševní rovnováhy prchnout do mnišského kláštera, pozorovat třepotající se plameny svíček, cítit chlad kamenů, poslouchat kapání vody a trávit dny v tichých modlitbách, anebo prostě nasednout do auta, nastartovat a rozjet se. I když Lexus GS funguje jako auto, nejspíš toho ve vašem životě bude představovat daleko víc.

foto: Jan Svoboda

Technické parametry vozidla Lexus GS250 Premium:

Lexus GS250 2,5 V6 (209 koní)	Audi A6 2,8 FSI (204 koní)	BMW 520i 2,0 turbo (184 koní)	Mercedes-Benz E250 1,8 turbo (204 koní)
0-100 8,6 s 230 km/h 8,9 l/100km	0-100 7,7 s 240 km/h 7,4 l/100km	0-100 7,9 s 227 km/h 6,8 l/100km	0-100 7,7 s  240 km/h 7,0 l/100km
cena: 1 099 000 Kč	cena: 1 095 700 Kč	cena: 1 075 450 Kč	cena: 1 118 400 Kč