Můj test Golfu začal nezvykle na zadní sedačce. Většinou se hrnu za volant, ale tentokrát mi mou oblíbenou sedačku zasedl fotograf, spolujezdcovu jeho kamarád a na mě zbyla lavice hanby. Tentokrát to ale vůbec nevadilo, protože kde se v jiných autech tísním, v Golfu bylo místa přímo královsky! Ne přímo na nohu přes nohu, proč by jinak vyráběli Passat, ale v rámci třídy spráská C4 a porazí i Astru a Focuse. Snadno se mohu natáhnout a uvolnit, mám tu pro sebe výdechy klimatizace a vlastní dvojici stropních světel. Nakláním se, abych zjistil, jak to asi vypadá vpředu.

Á, vidím tradiční sbírku koncernových ovladačů, tlačítek a displejů. Vše vypadá velmi promyšleně, organizovaně, decentně. Kapsy ve dveřích jsou polstrované, malou schránku máte i u stropní lampičky, prostor pod loketní opěrkou snadno pojme mobil či hudební přehrávač, schránka před ní je schovaná pod zatahovatelnou roletkou a najdete v ní i otvírák lahví s logem VW sloužící i jako rozdělovač prostoru. Někdo tu zjevně přemýšlel. Promyšlený je jistě i asymetrický tachometr cejchovaný po pěti km/h do šedesátky a po deseti za ní. Podivné, ale snadno se na to zvyká. Ještě nakouknout do kufru, je docela prostorný, ale teď už mě pusťte za volant!

Přichází překvapení číslo jedna. Než abych do něj prostě nasedl, Golf si spíše oblékám. Vklouznu do něj jako do rukavice, protože posed je na poměry třídy docela nízký (samozřejmě to jde i výš), sedačky příjemně objímají a auto mě vyššími boky i přístrojovou přímo obklopuje. Neutiskuje jako sportovní rakve, ale umožní snáze se cítit součástí vozu. Následuje překvapení číslo dva – nemám moc místa na pravé koleno, utlačuje ho široký středový panel, zatímco to levé má ke dveřím daleko, než aby u nich našlo oporu. Ergonomové z Wolfsburgu se mi patrně snaží naznačit, že bych měl mít nohy nataženější – a v takové pozici se mi sedí skutečně lépe, ale raději bych si ji našel sám, než do ní byl dotlačen německým inženýrem s logaritmickým pravítkem. Jinak je ale ergonomické rozvržení kabiny naprosto bezchybné. Čekali jste snad od VW cokoliv horšího?

Další Volkswagen a další skvělý volant. U tohohle mi sice vadí levné plastové krytky tam, kde mají vybavenější modely ovládání dodatečných funkcí, ale jinak je perfektně kulatý a kůže, jíž je potažen, je naprosto příjemná do ruky. Stejně tak dobře padne kulatá řadička do ruky. Navíc na konci obou věcí lze cítit mechanické součásti, řadicí páka vložená mezi zuby převodovky, tyč řízení ovládající kola. Tenhle mechanický pocit, od kterého většina běžných aut, včetně řízení nového Focusu, odtrhává, je pro Golf velkou výhodou.

Právě to mechanické propojení a to, že sedím hluboko v autě, mi umožňuje více splynout s Golfem a užít si jízdu. Jinak tichá a kultivovaná čtrnáctistovka se umí nad hranicí 4 000 otáček řádně rozparádit, hučení sání je přemoženo řeřavý vytím typickým pro čtyřválce a motor vypustí na přední kola všech svých 122 přeplňovaných koní. Není to nijak velká porce, ale na svižnou jízdu to rozhodně stačí, ani při plném obsazení dospělými jsem nebyl brzdou provozu. Aspoň výkon nepřemáhá v každé zatáčce trakci předních kol a v řízení zůstal alespoň nějaký cit.

Vážně, Volkswagen a cit v řízení! Sice má pořád víc dobře kalibrovaného odporu, ale někde tam na konci jsou skutečně kola a pod nimi asfalt. Tady přesně vidíte, čeho lze dosáhnout přirozenou tržní konkurencí. Nebýt první a druhé generace Focusu, byl by Golf další bezduchou krabičkou na přepravu osob, jako jsou jiné modely z Wolfsburgu. Dokonale funkční, klinicky čistou, sterilně nudnou. Ale díky tlaku skvěle řiditelného soupeře od Fordu ze sebe inženýři dostali maximum. Kromě stažení a detailní analýzy dat palubních systémů z testovacích aut se tak dost možná i zeptali testovacích jezdců: „A jak se vám to vlastně řídí?“ Tedy hned po tom, co řidiče cloumáním vzbudili. Pak nejspíš přišla dlouhá přednáška o řidičských dojmech provázená několika suchými polknutími mužů v bílých pláštích, hodně popsaných listů v bločcích a pak hodiny a dny zpátky nad rýsovacím prknem.

Golf totiž nikdy neměl problémy s kvalitou podvozku a jízdními vlastnostmi. Jenže až s příchodem páté generace se VW podařilo znovu zapojit řidiče do děje, aby ŘÍDIL, a ne se jen vezl. Jásám tu, jenže Golf VI není ve skutečnosti žádný hyperaktivní sporťák zavalující řidičovy smysly vjemy, ale už to, že je schopen vůbec nějaké předat, je v téhle třídě příjemné osvěžení. Podvozek je stabilním, dobře vyladěným kompromisem mezi sportovnější tuhostí a komfortním pohodlím. O dírách v silnici a nerovnostech vím spíš po zvuku než podle nepohodlí, v zatáčkách nabídne dostatek opory i talentu. Golf je prostě sázka na jistotu.

Ikona, legenda, bestseller, evergreen – když píšete o Golfu, jen těžko můžete pominout jeho už takřka čtyřicetiletou historii. Pět generací bojovalo o přízeň zákazníků a uspělo, šestá úspěšně dobývá světové trhy právě teď a už v zářijové Paříži se ukáže generace sedmá. Zákazníci si ho volí právě proto, že v něm mají jistotu bezprecedentní spolehlivosti potvrzenou dekádami výroby a miliony spokojených majitelů. Ztělesněná prověřená kvalita, která s lety bezstarostného používání nevybledne. S šestou generací se však Volkswagen pustil na tenký led, když už dále nemohl snášet vysoké náklady na výrobu, a rozhodl se zjednodušovat, zefektivňovat a… zlevňovat.

Krok, který stál Mercedes před nedávnem dobrou pověst, ustál Golf docela se ctí, nicméně podle pár drobností lze poznat, kde se šetřilo. Na kostkách se občas ozvalo z palubní desky nenápadné zavrzání, kolem A sloupku na straně řidiče byl slyšet ve vyšších rychlostech aerodynamický svist (u spolujezdce ne), plastový kryt motoru je menší a baterie je teď uložená v „krabici od bot“ z materiálu připomínajícího savý papír, místo v plastovém výlisku. Aspoň že nezmizela plynová vzpěra přední kapoty. Jistě byste při delším zkoumání přišli na další drobnosti, dokazující, že „už to není jako dřív“, i tak však Golfem prostupuje aura precizního inženýrství a důsledného dbaní na kvalitu. Golf se vám pod rukama určitě nerozpadne.

Je tedy Golf lepší než Focus? Vezmeme-li to komplexně, bude rozhodování složité. Vizuálně a technicky představuje Focus krok vpřed, má výraznější design venku i uvnitř, přívětivější interiér, řadu šikovných technologií, moderněji působící motory. Golf oproti tomu cílí na usedlé tradicionalisty, kteří chtějí nenápadné auto s hodnotným a prostornějším interiérem. Rozhodnout se tedy musí na silnici. A nenechte se mýlit tím, co jste o novém Focusu slyšeli nebo četli – má stále zatraceně dobrý podvozek, komfortní i obratný. Jenže Golf mu teď nepříjemně šlape na paty, je skoro stejně drobný, drobné rozdíly ocení jen velmi zkušený jezdec až na hraně. Jeden zásadní rozdíl tu ale je.

Golf totiž řidiče více zapojuje do hry díky mechanické vazbě, které se rozhodl nevzdat ve slepé honbě za pokrokem, jako jeho největší konkurent. Díky tomu se s autem lépe propojíte a víc si užijete každý ujetý kilometr, každou zatáčku, a na to nemusíte mít závodnickou licenci, abyste to dokázali pocítit a ocenit. Vedle toho Golf stále zůstává vrcholně praktickým, kvalitně postaveným a až nudně spolehlivým. Takže modernější, ale řidičsky méně přitažlivý Focus, nebo klasický, více mechanický Golf? Oba jsou stejně dobří, jen odlišní – volba je na vás. Pokud sáhnete po Golfu, budete dobře vědět proč a auto vás rozhodně nezklame, dost možná lecčím i příjemně překvapí.

foto: Filip Kočí

Technické parametry vozidla Volkswagen Golf 1,4 TSI Trendline: