V encyklopedii bude u oddílu o kompaktních, městských SUV bezpochyby fotka Volkswagenu Tiguan, protože i když nebyl na trhu v rámci segmentu jako první, je rozhodně nejtypičtějším představitelem se všemi jeho přednostmi. A stejně jako je typickým zástupcem městských SUV, tak je i typickým Volkswagenem, což je teď ještě zvýrazněno designem jednotným pro všechny klonované modely VW. S novými LED tvaru podkov v předních světlech a bohatě chromovanou maskou působí skutečně autoritativně, mnohem výrazněji než předchozí poněkud nenápadná předfaceliftová verze. Lidé na ulicích a parkovištích ho zvědavě pozorují a říkají si, jestli to je ten nový Touareg.

A aby si při pohledu z boku neříkali „Jé, ten Touareg je ale malý!“, měl náš kousek na boku velkými písmeny napsáno „Nový Tiguan“. To však není tak docela pravda, protože nejde o zcela nový model, jen povrchní plastickou operaci, která je součástí strategie unifikace vzhledu všech Volkswagenů. Pod kapotou se tedy nic moc nezměnilo, což není nutně špatně, osvědčenou techniku není třeba za každou cenu upravovat. A není nic osvědčenějšího než dvoulitrový turbodiesel, který klape pod kapotou tohoto Tiguanu.

Technologie TDI proslavila celý koncern a prošlapala cestu naftě do všech segmentů automobilového trhu, málem i do posvátného teritoria supersportů, nebýt toho, že projekt Audi R8 V12 TDI po stavbě prototypu zrušili. Ne však z ideologických důvodů, zkrátka jen nebylo ještě dost rychlé. Lidé TDI prostě milují. Nikdy to nebyly nejkultivovanější, nejúspornější, nejsilnější ani technicky nejpokročilejší motory na trhu, ale rozhodně se díky vyvážené kombinaci všech těchto vlastností staly těmi nejpopulárnějšími. Těžko tedy o 2,0 TDI CR říci ještě něco, co nevíte. Táhne dobře, žere málo, odhlučněný je lehce nadprůměrně a nechá se překvapivě ochotně točit až k červenému poli, ačkoliv není důvod, proč to dělat. Nic nového nad třemi tisíci už neobjevíte, snad jen více typicky dieselového hluku a více vibrací.

Vibrace budete cítit vždy a všude, prostupují celým autem, to se inženýrům příliš utlumit nepodařilo, spojkový pedál dokonce pulzuje až nepříjemně. Jinak je vše z pohledu řidiče, jak byste u VW očekávali. Lehce tupé, ale přesné řízení, lehce přeposilované, ale účinné brzdy, mírně necitlivý plyn zdůrazňující turbolag a trochu drhnoucí převodovka, která si však jistě s dalším nájezdem víc a víc sedne. Jízdní pozice mi trochu připomíná sezení u jídelního stolu, tedy docela vysoko a vzpřímeně, ruce i nohy nakrátko, alespoň že vám do dlaní nedali ve Wolfsburgu jídelní příbor, ale volant. A extrémně příjemný volant! Dokonale kulatý s ergonomickými bicepsy potažený perfektní kůží, se kterým je radost se při jízdě mazlit.

Tedy ne jen volant, celý interiér Tiguanu se vlastně povedl. Vychází z Golfu Plus, což znamená spoustu, opravdu velkou spoustu odkládacích ploch, poliček a schránek na zapomínání důležitých věcí z kapes. Znamená to taky skládací stolečky na zadní straně opěradel předních sedaček, které jsou sice šikovné, ale vypadají trochu aušusově. Na zadních sedačkách se sedí stejně jako vpředu dost vzpřímeně a je dost místa na nohy i pro ty nejvzrostlejší, příkladně prostorný je i vysoký kufr, v kabině Tiguanu se skutečně těžko hledají chyby. Vlastně ano, jedna drobnost by tu byla – víko kufru se otevře jen tolik, aby se 180centimetrový člověk nemusel ohýbat. Pokud měříte víc, pozor na hlavu.

Až na tohle trochu nepříjemné překvapení je kvalita, ergonomie a architektura kabiny neprůstřelná. A ukrutně předvídatelná, vždyť je to Volkswagen, jeho firemní identitu vytesali do kamene snad už před celými tisíciletími. Stejně tak za volantem se Tiguan jeví jako spolehlivý a jistý partner, jen neumí vtáhnout příliš do děje. Samozřejmě jako správné SUV má typicky tužší podvozek, který pohodlí kompenzuje pohyby karoserie. V zatáčkách se ale nenaklání nijak dramaticky, aby ztrácel jistotu, rychle mění směr a gripu má spoustu, takže se s ním dá jezdit až překvapivě svižně a ostře.

Tomu pomáhá i nová generace Haldexu, jenž se kradmo šíří celým koncernovým portfoliem značek a modelů, rozplýval jsem se nad ním už při testu nového Passatu. Mezinápravová spojka reaguje proaktivně a posílá výkon na zadní kola ne až při prokluzu předních kol, ale i ve chvílích, kdy tím může pomoci obratnosti a stabilitě auta. Funguje to brilantně, přidání plynu na apexu pomáhá stáčet auto do zatáčky, a přestože je tento efekt trochu méně patrný než u Passatu s delším rozvorem, stále je pomoc citelná a dokáže vykouzlit úsměv na tváři.

Jenže na Tiguanu se projevují koncepční kompromisy. Tužší podvozek kopíruje povrch silnice a houpáním karoserie dává vědět o každém hrbolu. Stále cítíte, jak pod vámi pracuje, skoro nikdy se zcela nestabilizuje, a dokonce i na povrchu hladkém jako sklo informuje o zrnitosti asfaltu. Ve sporťáku bych tuhle sdílnost přivítal, tady mi však přijde nadbytečná a radši bych víc pohodlí a klidnější podvozek. A nakonec se mi ho podařilo i vyvést z míry na kombinaci hrubých příčných hrbolů projetých ve  vyšší rychlosti s náhlou změnou směru, ale místo skoku do pole si tlumiče rychle poradily a auto zklidnily ještě před tím, než zasáhlo ESP. Tiguan je zcela nezáludný, žádných nepříjemných překvapení se bát nemusíte.

Stejně jako podvozek fungující perfektně v ideálních podmínkách ale mimo ně ho lze nachytat na švestkách, podobně je na tom i největší novinka faceliftovaného Tiguanu, kterou se chlubí v reklamách – parkovací asistent. Pomocí senzorů si osahá volné parkovací místo a navede auto do mezery, musíte si hledět jen pedálů a sledovat prostor kolem, volant ovládá elektronický mozek. Taková je ideální teorie, praxe místy pokulhává. Kolem parkovacích míst musíte projíždět docela pomalu a elektronice někdy trvá, než si rozmyslí, jestli by to právě tady šlo. Pak vydá signál, ale to už jste to místo často přejeli a za vámi nervózně troubí další auto. Pokud však všechno klapne, samotný akt parkování proběhne rychle a spolehlivě, jen někdy ne tak blízko obrubníku, jak by bylo vhodné a možné. Stalo se mi také, že elektronický mozek odhadl prostor špatně a ochotně mě naváděl do mezery, která už na první pohled neměla rozměr Tiguanu. Buď nejsou technologie ještě tak daleko, nebo ve VW poněkud odflákli ladění. Ať je to tak nebo tak, tenhle asistent možná není bezchybný, nicméně i tak se méně zkušeným řidičům a řidičkám jistě stane cenným osobním důvěrníkem a zachráncem odřených kol a pomačkaných nárazníků.

Nový Tiguan vytváří kompaktní celek, je rychlý a úsporný, praktický a spolehlivý, předvídatelný a emocionálně chladný, přesně v nejlepším duchu značky VW. Tiguan k tomu přidává ještě porci vizuální přitažlivosti a dojmu hodnoty navíc, byť tím vklouzl do jednolitých vod moderního designu od sebe navzájem nerozeznatelných modelů VW. A přestože by v přímém porovnání se Škodou Yeti působil v mnoha směrech pokročileji, stále má pár překvapivých, drobných nedodělků. Hyperaktivní podvozek je jedním z nich, otravné pulzování spojky druhým a konečně místy tápající parkovací asistent tím posledním. Yeti je možná o něco menší, ale rozhodně působil sympatičtěji a osobněji.

Jinak mu ale není moc co vytknout – motor má dost síly a spokojí se s kombinovanými a ve srovnání s konkurencí zcela průměrnými 6,5 litru nafty, podvozek je dost jistý, auto se snadno a přesně řídí, prostoru je vpředu, vzadu i v kufru dost, víc snad ani běžný uživatel nepotřebuje. Nadšení řidiči budou postrádat víc emocí za volantem, jenže takoví asi nevolí Volkswagen ani netouží po SUV. Všichni ostatní v Tiguanu najdou věrného partnera schopného pokořit dálnice, zneuctít okresky, dobýt města a vyšlápnout si i za mírným terénním dobrodružstvím. V duchu Volkswagenu Tiguan samozřejmě není levný, ale vynahrazuje to hodnotou značky a vrozenými kvalitami. Toužíte-li po kompaktním SUV, pak Volkswagen Tiguan může být tím pravým.

foto: Jan Svoboda a autor

Technické parametry vozidla Volkswagen Tiguan 2,0 TDI 4Motion Track&Style: