Rychlá levá – ESP zabliká, motor táhne v celém spektru otáček, brzdy – bezpečnostní pás mě přitáhne k sedačce, ostrá pravá, s povolením plynu mírně utahuje stopu a provokuje stabilizaci k zásahu, krátká rovinka, ostře zpomalit se škrcením v pásech a hned do další pravé a... pak vás to přestane bavit. Ano, zhruba tři zatáčky vám bude trvat, než kompletně odhalíte dynamické schopnosti nové Octavie a než se zároveň ujistíte, že se zábava za volantem skutečně nekoná.

Ujasněme si to – rychlost nové Octavii 1,8 TSI skutečně nechybí. Je skoro tak rychlá jako minulé benzinové „ereso“. Má sice o dvacet koní méně, ale taky je o 135 kilo lehčí, takže na stovce je dělí jen dvě setiny (7,2 u RS a 7,4 u TSI) a těch deset kilometrů v maximálce není při 230 km/h důležitých. Výkonovou hmotnost mají prakticky totožnou. Jenže za zábavné sportovní auto by i minulé RS mohl označit jen někdo, kdo pravým sportovním autem nikdy nejel. Sedělo se moc vysoko, všechny ovládací prvky byly přitlumené a/nebo přeposilované, řidič na volantu spíš plápolal a auto nejevilo moc zájmu o hlubší interakci. Ve třetí Octavii je situace podstatně lepší – někdo se snažil řidiče lépe zabudovat dovnitř auta, brzdy nejsou tak jedovaté a řízení, byť bez citu, má aspoň rozumný odpor. Ale pořád je cítit, že si někdo dal práci, aby řízení příliš neobtěžovalo, kvůli čemuž ani nevtáhne do děje. Ani tentokrát se tedy Škoda o skutečnou sportovnost nesnažila, cílem byla snadno dostupná a zvladatelná rychlost pro rodinné auto. Jasným vodítkem je i to, že převodovka DSG nemá pádla pod volantem (tlačítka pod volantem můžete mít za příplatek).

Kupodivu právě dvouspojková převodovka, která třeba u Fabie RS (náš test hatche a kombi) přidává hodně atraktivity, je tady nejslabší částí pohonného řetězce. Má sice moderních sedm rychlostí, ale software jakoby byl o generaci zpět – řadí pomalu, občas cukavě. Navíc manuální sekvenční řazení má obrácenou logiku (od sebe řadí nahoru, k sobě podřazuje), takže ji nejspíš prostě necháte v automatickém módu. Nakonec právě od toho tu je. Ne aby dodala supersportovní pocity za volantem, ale aby se řidič nemusel obtěžovat s řazením. Charakteru svižného gétéčka odpovídá i motor, osvědčená stálice nabídky VW Group, která v běžném provozu snadno zastínila atmosférické šestiválce. Možná nemá nijak inspirativní zvuk, ale táhne lineárně, stopy turboefektu částečně maže DSG, a i když akcelerace nepůsobí přímo výbušně, čísla naskakující na tachometru dokážou přesvědčit, že je tahle věc solidně rychlá. Přitom při troše snahy dokáže jezdit i za sedm litrů.

Podvozkově se věci také zlepšily, lehčí auto na přituhlém podvozku je agilnější a ochotněji spolupracuje. Poslušně drží stopu, obratně mění směr, nemá takovou tendenci k nedotáčivosti a dokonce umí trochu použít zadek k utažení stopy (jak jí jen úzkostlivá stabilizace dovolí). 1,8 TSI má vzadu na rozdíl od slabších motorizací multilink. Ve škodovce tvrdí, že rozdíl od torzní nápravy nepoznáte, ale možná ne proto, že by byla vlečená ramena tak dobrá. Zadek totiž ve vysokých rychlostech trochu vlaje (za to může jistě i masitý zadní převis), a když se zhorší povrch, tužší tlumiče se dostanou do úzkých a i víceprvková náprava může odskočit. Hnát se tedy za nejsilnější motorizací kvůli papírově chytřejšímu podvozku nemusí být až tak zásadní výhra. Po většinu času však podvozek Octavie nabízí slušné pohodlí i jistotu, na kterou si nelze stěžovat.

A rozhodně si nejde stěžovat ani na vnitřní prostor. Octavie narostla na délku, takže Mondeu a Passatu už konkuruje nejen formálně, ale i skutečnými rozměry. U minulých generací padalo hodně kritiky na nedostatek místa na zadních sedačkách a právě ten nejvíc těží z delšího rozvoru. Vpředu si vysoké postavy snadno najdou pohodlnou řidičskou pozici, a přesto za nimi zbude dost místa pro pohodlné rozvalení dalšího dlouhána. To, proč je tak milovaný Superb, máte teď o třídu níž. Naopak tradiční devizou první i druhé Octavie byl velký, variabilní a snadno přístupný zavazadlový prostor a na tomhle základním stavebním kameni stojí i trojka. Narostl o 30 litrů na mamutích 590, kombík dokonce na 610, což měl nedávno jen gigantický éčkový kombík od Mercedesu. Kufr je tak obrovský, že byste místo rezervy klidně mohli vozit náhradní Citigo. Všichni obchodní cestující, chataři a tátové od neúsporně balících rodin se radují, že větší auto pravděpodobně nikdy nebudou potřebovat.

A nutně ani luxusnější. Kabina hodně připomíná architekturou a některými ovládacími prvky Rapid, naštěstí materiály jsou citelně lepší, a je také podstatně hodnotnější než u dvojkové oktávy, takže urazí skutečně jen málokoho. Kromě výplně dveří a středového tunelu jsou všude měkčené plasty, sympatický je i velký centrální displej s jednoduchou grafikou (možná až moc, ale to je otázkou vkusu).

Největším posunem nové Octavie jsou technické hračky. Můžete mít xenony s natáčecí funkcí a automatickými dálkovými, sofistikovanou navigaci s menu, ve kterém se už skoro ani nevyznáte, asistenta pro jízdu v pruhu, který vám citlivě sahá do řízení, nebo automatický parkovací systém, který skutečně funguje. Když tenhle výčet výbavy přečetli na poradě, určitě se někdo chytil za hlavu a prohlásil: „Zabili jsme Superba, pánové.“ A skutečně, pokud nehoníte společenské renomé pár kousky chromu navíc, Octavia vlajkovou loď hravě zastíní. A to jsme se ještě nezačali bavit o ceně.

Cenová politika Octavie je totiž skutečně agresivní, a jestliže spadá rozměrově do kategorie Mondeo/Passat, cenově je zhruba o 100 tisíc pod ní, navíc s širší nabídkou úspornějších motorů (zjevný útok na firemní flotily?). Možná na ně tak docela nemá kvalitou a prestiží, ale prostorem a technologiemi už ano a příznivý poměr cena/hodnota je na takové úrovni, že jí těch pár drobností docela rádi prominete. Pro běžného řidiče je skutečně skoro bezchybná. Škoda hned při představení své novinky prezentovala ambici dotlačit Octavii do první desítky světově nejprodávanějších modelů. A po první jízdě si myslíme, že na to skutečně má.

foto: Jan Svoboda

Technické parametry vozidla Škoda Octavia 1,8 TSI DSG Elegance: