Lépe to ani naplánovat nešlo. Atmosférické místo, klidné prostředí, chápavý majitel a spousta času – přesně takový byl rámec mého velmi intimního setkání s Gallardem. Ale popořadě. Je líné, horké nedělní odpoledne a konvoj Driverswebu čítající dvě auta a motorku zajíždí do útrob tajemného, poněkud oprýskaného domu. Za nenápadnou oponou fasády běžného činžáku a velkými vraty se však skrývá překvapivý poklad, areál bývalého servisu. Architektura vnitřního prostoru je naprosto jedinečná, servis má dvě patra, obě s centrálním opravárenským a manévrovacím prostorem se separátními garážemi s vlastním vytápěním po obvodu, to vše doplněné o kanceláře a další skladovací a sociální zázemí.

Celé místo je však už roky opuštěné. Pryč jsou zvedáky a rampy, pryč jsou propanbutanové lahve na sváření, pryč jsou pneumatické pistole na matky kol. Vše pokryla vrstva prachu. Dolní patro je v  ještě daleko horším stavu. Prohlídku zcela neosvětleného prostoru proto riskujeme jen s LED lampičkou, která dává asi tolik světla, abyste případně zahlédli rychlé mihnutí stínu něčeho s dlouhými drápy, co na vás z boku skočí a zatáhne vás do temných útrob a tam s vámi poobědvá. Tedy přesněji ne s vámi, ale vás. Scéna jak ze špatného filmu. Nahoře je situace podstatně lepší, zejména pokud jste fandové nevětraných místností, velkých střešních oken a nedýchatelného parna.

Celý areál v současné době čeká na několik posledních razítek, aby mohla začít rozsáhlá rekonstrukce. Co tu nakonec bude? Nevíme. Skvěle by se sem hodil exkluzivní autosalon, třeba Infiniti? Ale patrně i relativně konvenčně široká SUVčka, kupé a sedany Infiniti by měly problém do svých garáží proklouznout. Nájezdové cesty byly totiž uzpůsobeny na tehdejší uzounká auta, jenže ta moderní výrazně povyrostla a už vůbec nikdo při konstruování a propočítávání rozměrů prostornosti příjezdu neuvážil možnost, že by jimi měl projet skoro dva metry široký italský supersport. Gallardo to má ale jen tak tak, pekelně drahé ráfky naštěstí chrání gumy, přesto jde o milimetrovou jízdu zručnosti okořeněnou zákeřně úzkou zatáčkou navíc.

Gallardo přijelo notně zaprasené, takže bereme do rukou barel s vodou a hadříky a jdeme očistit kapotu od tělíček mrtvých mušek, které neváhaly obětovat život za setkání s tou nejrychlejší kytkou jejich krátkého hmyzího pachtění na tomto světě. Říká se, že design auta nejlépe poznáte při ručním mytí, tak mi věřte, když vám říkám, že teď už dokážu nakreslit malé Lambo do nejmenšího detailu i ze spaní. Každou hranu, každý prolis, každý průduch, zkrátka i ten nejmenší detail se mi na věky zaryl do paměti. Kdo zná mou lenost a neochotu dopřát důkladnou hygienu vlastnímu autu („To oprší…“), tak určitě kroutí hlavou, ale… tohle si asi budu muset dávat častěji.

Teď ale končí zábava a začíná focení. Nebudu vám tu vyprávět, jak často jsme přenášeli světla, jak často jsme měnili jejich nastavení, ani jak často jsme přenášeli ležícího Honzu, nejlínějšího fotografa světa. Nebudu vám také povídat, co všechno na sobě měla modelka, co všechno si pak sundala, kde všude byla správně oblá a kde pevná, proč měla v ruce PET lahev a co všechno s ní dělala, zkrátka nuda nuda, šeď šeď. Nejsme magazín o testování modelek, ale o testování aut. Zpět ke Gallardu, nakonec je čas ho na placu přemístit. Otočení klíčkem, zavrčení palivových čerpadel, pak si Gallardo hlasitě zachrchlá a odplivne a ustálí se na klidném, ale hlasitém volnoběhu naplňujícím celou místnost. Po prakticky naprostém tichu v místnosti působí vrčení desetiválce až násilně. Přiznat mráz běhající po zádech není žádnou ostudou.

Rád bych vám vyprávěl, jak Gallardo Balboni jezdí, ale na to tu budou jiní, já měl možnost jen si na chvíli dovnitř sednout. A jaké je to posezení, vážení! Nastupování přes široké prahy do nízké sedačky není z nejjednodušších, ale jakmile sedíte, je to paráda. Zadek v sedačce máte jen pár centimetrů nad zemí, vysoká hrana oken spojená s jejich malou výškou dodává pocit bezpečí a útulnosti. Díky Audi jsou nectnosti jako posed „dlouhé ruce – krátké nohy“, nedostatek místa pro hlavu nebo vystředěné pedály jen součástí těžko uvěřitelných historek z dávné minulosti, přestože třeba zdaleka ne prehistorické Murcielago ještě některými z nich trpělo. Hlavu máte někde na úrovni pasů okolních chodců, vpřed hledíte přes pořádně širokou kapotu a boční okýnka připomínají průzory tanku – takovýhle zážitek mimo sféru supersportů nenajdete.

Ale jestli si myslíte, že je interiér dokonalý, musím vás zklamat. Lišty v prazích jsou opravdu hliníkové, dole mírně zploštělý volant obšitý kůží s tím správným logem na elegantně kulatém středu je dokonalý, sedačku perfektně drží a jsou pohodlné, pravidelné švy značí vysokou kvalitu výroby a na lánech kůže, jíž je obšita palubní deska, středový panel a výplně dveří, se zjevně nešetřilo. Ale někde přeci jen koncernoví účetní zanechali stopu. Madlo dveří se tváří koženě, ale moc příjemné do ruky není. Válcovité páčky pod volantem nepůsobí příliš hodnotně a labutí krky pádel řazení jsou nejen nehezké, ale také působí křehce a určitě vám neposkytnou tu správnou „click“ odměnu při každém přeřazení. A poslední výtce sotva uvěříte – klika dveří až nápadně připomíná tu z Fabie. Skutečně, z dvousettisícové Fabie. Jen materiál je asi o 15 % lepší.

Těžko se chápe, proč se u auta s cenovkou přes čtyři miliony někdo snaží ušetřit pár tisícovek tím, že použije mizerné plasty a pokazí tím luxusní zážitek z hodnotného a výjimečného interiéru. Proč nemohla být klika hliníková, když podobnou má i Focus? Nezbylo jim ve skladu pár centimetrů čtverečných pravé kůže, aby jí pokryli i madlo dveří? A proboha, nešlo speciálně pro Lamborghini vyvinout pár páček a pádel z trochu lepších materiálů? Opravdu už by se to v celkovém rozpočtu na vývoj neschovalo? Nezbývá než zatnout zuby.

Mohli byste tvrdit, že jsme hnidopiši, že na takhle drobných detailech přeci nezáleží. Jenže dokonalý zážitek je nakonec vždy o detailech. Je škoda zastavit se na 95 % a nedotáhnout to na sto. Nakonec právě páček pod volantem, pádel řazení, madel dveří a klik se dotýkáte prakticky pořád. Nicméně i na těch 95 % je zážitek z interiéru Lamba výjimečným místem, kde budete rádi trávit čas při svých vyjížďkách, ať už půjde o loudání městem i průlety rychlostí světla po okreskách. Ale pokud si ho chcete koupit, dejte si nejdřív pár lekcí gymnastiky, protože vystupování je vpravdě akrobatickým kouskem a bude chtít hodně tréninku, abyste při jeho provádění udrželi svou důstojnost nepošramocenou. A jaký zážitek je Gallardo Balboni řídit? To se dočtete už příští týden v našem exkluzivním testu! Čekání si můžete zkrátit fotogalerií Míšy s Gallardem.

Foto: autor