Rubens Barrichello byl skvělý závodník. Po pěti motokárových titulech z rodné Brazílie se přestěhoval do Evropy, aby mohl závodit v sérii Formule Vauxhall Lotus, kde okamžitě prokázal svůj jezdecký talent a získal mistrovský titul hned ve svém nováčkovském roce. Totéž pak zopakoval následující sezonu v britském šampionátu Formule 3, kde porazil Davida Coultharda. Dalším krokem byla Formule 3000, kde skončil celkově třetí se stále se zlepšujícími výkony a vyjel si tak sedačku ve Formuli 1, kam naskočil v pouhých jedenadvaceti letech. Nakonec v ní strávil neuvěřitelných 19 sezon a v každé podával velmi spolehlivé a vyrovnané výkony – jezdil hlavou, zodpovědně a bez větších chyb nebo excesů a přitom byl pořád špičkově rychlý, o čemž svědčí jeho 14 pole position a 17 nejrychlejších kol. Skutečně naprosto skvělý pilot.

Hodně podobností s jeho osudem najdete i u nového Hyundai i20. Předně je tu velmi rychlý vzestup – překvapivě povedený nováček Getz, který umístil Hyundai na mapu světových výrobců aut, se transformoval do první generace i20 (TEST ZDE), která si svou kvalitou a poměrem cena/hodnota mohla vyšlápnout na zavedené soupeře. S touto druhou generací si dal Hyundai spoustu práce, aby nebyla jen chudým příbuzným, a postavil opravdu kvalitní auto, které je vládcům segmentu skutečně vyrovnaným konkurentem.

Nejvíc si toho všimnete v interiéru. Kabina minulé i20 byla plná tvrdých plastů pochybné kvality doplněných „hliníkovým“ dekorem, za kterým by stříbrně nastříkaný plast poznali i astronauti při letmém pohledu z okna ISS, a celé to završila řidičská pozice ve stylu vosa na bonbonu. Jakmile však vklouznete do sedačky nové i20, pochopíte, že je vše jinak – sedíte příjemně nízko, nohy si můžete trochu natáhnout a volant dostatečně nastavit. Všechny povrchy jsou kvalitní (tu šedozelenou barvu můžete naštěstí změnit výběrem veselejší barvy laku), ovladače mají protiskluzovou úpravu a tlačítka přesně daný chod.

Ani na základní výbavě se u Hyundai nešetřilo – dostanete 6 airbagů, elektronické chůvičky (i s asistentem rozjezdu do kopce), výškově nastavitelné sedadlo řidiče, přední okna v elektrice nebo centrální zamykání s imobilizérem plus 5 let záruky bez omezení, asistenční služby a kondiční prohlídky zdarma. Už to je hodně lákavé, ale raději si připlaťte dvacet tisíc za střední výbavu Family+ (pro většinu motorizací základ), která přidává kliky a zrcátka v barvě karoserie, elektrická zrcátka a manuální klimatizaci, plus dalších šest tisíc za rádio a dojezdovou rezervu místo lepicí sady. Pak už by vám nemělo chybět nic. Akorát je škoda, že všechny další lákavé prvky (LED světla, elektrická zadní okna, tempomat, vyhřívané sedačky i volant, parkovací senzory s couvací kamerou, sledování jízdy v pruhu a další) jsou k dispozici pouze s nejvyšší výbavou nebo příplatkovými balíčky, které si můžete přikoupit pouze k ní, čímž se začne cena i20 dost šponovat.

Největší díru do rozpočtu vám však udělá volba turbodieselu 1,4 CRDi, který je v nabídce jen s nejvyšší výbavou za 380 tisíc, což je pořádný ranec, který nevyváží jeho kultivovaný chod, dostatečný zátah 240 Nm ani úctyhodná spotřeba průměrných 4,5 litru (což spolu s nadrozměrnou padesátilitrovou nádrží dává reálný dojezd 1100 km). To se prostě nevyplatí. Nejlepší volbou proto bude stokoňová benzinová čtrnáctistovka (slabší dvanáctistovky už nejsou o tolik levnější), která bude sice žrát o litr a půl víc, ale taky bude projevovat víc chuti do života (nejvyšší krouťák ve 3500 otáčkách, výkonové maximum v 6000) a lépe s ní využijete schopnosti podvozku.

Ten se totiž taky povedl – při běžném cestování je příjemně pohodlný a ochotně polyká všechny nástrahy nerovného asfaltu, ale když na něj přitlačíte, dokáže nabídnout i příjemnou obratnost a skvělou kontrolu pohybů karoserie. Díky těžkému čumáku dieselové verze (o metrák těžší než 1,4, o dva metráky než 1,2) se ochotněji vrhá do náruče mírné nedotáčivosti a zadek se i při povolení plynu drží stopy, ale to je prostě daň za celkově velmi dospělé chování, které většina majitelů ocení. Díky přirozenému řidičskému posazu, dobře rozmístěným pedálům, progresivním brzdám a přesnému řazení bychom mohli říci, že se také uspokojivě ovládá, jenže pak je tu samotné řízení. A to je tak otravné, že si zaslouží vlastní odstavec.

Jako všechna nová auta má elektrický posilovač, ale tak zvláštně zkalibrovaný, že pohyb volantu není plynulý, nýbrž krokový – při každém otočení cítíte drobné předěly, mezi kterými se pohybujete, takže jen málokdy vykroužíte plynulý oblouk zatáčky na jedno otočení volantem. Prakticky neustále musíte (a to i na rovince) provádět neustálé drobné korekce, abyste naladili správnou stopu, což vás dožene buď k šílenství, nebo do stavu naprosté řidičské apatie (čímž perfektně zapadnete do průměru na českých silnicích).

Na druhou stranu je tohle ale taky jediná vážnější chyba (a to ještě jak pro koho) celé i20, což je vlastně vynikající výsledek. Ano, jsou tu drobné nedodělky – sice máte měkčenou palubku, ale tvrdou výplň dveří pod loktem, středová loketní opěrka je krátká a v dálničních rychlostech je víc slyšet aerodynamický hluk a valení kol – ale žádný z nich vás nepřiměje otočit se k i20 zády. Přidejte k tomu dostatečný vnitřní prostor, pohledný design a pohodlnou jízdu a máte před sebou auto, které si s těmi nejlepšími malými vozy skutečně v ničem nezadá. Jenže… a tady se musíme vrátit k Barrichellovi.

Rubens absolvoval 326 závodů, v nichž získal 658 bodů, 68 pódiových umístění a 11 vítězství… ale nikdy se nestal mistrem světa. Sice je to rozumný a pracovitý sympaťák, ale jako osobnost nebyl tak silný, aby dokázal zastínit chladně precizního Häkkinena, výbušného Montoyu ani odvážného Coultharda, natožpak mistra všech mistrů – Schumachera. Raději se dobrovolně spokojil s tím, že mu kryl záda a hodoval pouze na drobcích, které mu na titulech hodující Němec nechal.

Stejně tak i20 nedokáže vedle rozverné Corsy, řidičské Fiesty a neprůstřelně kvalitního Pola ničím vyniknout. A pak je tu hlavní nemesis – Fabia. Dealeři Hyundai vám určitě ukáží pečlivě připravenou tabulku několika aspektů, ve kterých i20 svého soupeře předčí, ale stačí prozkoumání interiéru a krátké svezení a je jasné škodovka je prostě pořád o chlup lepší. Prostornější, ergonomičtější, promyšlenější, praktičtější, pohodlnější a kultivovanější.

Hyundai i20 tak začne dostávat smysl zase až při pohledu do ceníku – základní ceny Fabie jsou docela podobné, ale výbava škodovky je tradičně skoupá a většinou nutné příplatky ji rychle začnou šroubovat nahoru, takže přinejmenším do doby, než se v Mladé Boleslavi vzpamatují a přijdou s tradiční várkou akčních výbav, je i20 hodně zajímavou alternativou pro ty spořivější. Jen pak raději bez faktury v kapse nedělejte ramena na souseda z Boleslavi, protože by se vám to nemuselo vyplatit.

Foto: Jan Svoboda

Technické parametry vozidla Hyundai i20 1,4 CRDi:

Hyundai i20 1,4 CRDi (90 koní)	Ford Fiesta 1,5 TDCi (75 koní)	Škoda Fabia 1,4 TDI (90 koní)	VW Polo 1,4 TDI (75 koní)
0-100 12,1 s 3,9 l/100km kufr: 326 l	0-100 13,5 s 3,6 l/100km kufr: 276 l	0-100 11,1 s 3,6 l/100km kufr: 330 l	0-100 12,9 s 3,4 l/100km kufr: 280 l
cena: 379 990 Kč	cena: 339 990 Kč	cena: 359 900 Kč	cena: 363 900 Kč