I když se Citroën v souvislosti s modely DS opírá o slogan Anti Retro, se starým Déesem mají nové modely leccos společného. Jsou vnímány jako designový šperk Citroënu, a to se náramně líbí všem, kteří chtějí něco prémiového a neotřelého. Další věc, která se váže na DS, je zájem, pozornost a pochvalné přikyvování kolemjdoucích, a to již v základní výbavě. A poslední věc, kterou zmíním, mají Déeska společnou jen tehdy, necháte-li u toho původního zvednout auto hydropneumatickým podvozkem do módu pro nezpevněné cesty. Už víte?

Ano, jde o tu zvýšenou světlou výšku. Hned na začátek si tedy pojďme říct, co nás nevíce trápí, ať už je to venku. Nastavení podvozku a design jednoznačně určují sportovní směr a v tu chvíli vyšší podvozek vše jen kazí. A zřejmě jen málo z budoucích majitelů bude schopno zvýšený podvozek ocenit a využít. Pochopení je o to těžší, když je v očekávání Citroën C4 Aircross, který směr k SUV a Crossoverům přebírá.

Nemůžu sice říct, že by se auto kvůli vyššímu podvozku chovalo na silnici nestabilně nebo bylo špatně ovladatelné, ale jde o jednoznačný pocit, že to se standardní výškou mohlo být lepší.

Prémiová auta většinou charakterizuje tužší, přesto poddajný podvozek, a je cítit, že se DS4 snaží být také taková. To znamená přituhla, aby se moc nenakláněla a byla dobře ovladatelná. Ale tlumení nerovností už doprovází nedůstojné zvuky podvozku, které DS4 podědila po C4.

Co do prémiovosti zapadá se vším všudy, je motor. Jen v krátkosti připomenu, že jde o benzinovou 1,6 s turbem, která produkuje 200 koní a pochází z dílen BMW. Většina turbomotorů trpí tím, že přišli o jiskru v posledním pásmu otáček na úkor točivého momentu nad volnoběhem, to ale není případ THP, jako natěšené dítě na bonbon budete vyhledávat příležitosti k vytočení motoru. Na konci otáčkoměru pak celý budík zčervená, aby oznámil, že se blíží omezovač otáček. Úsměv? Jasně a ten ještě umocňuje sytý zvuk motoru, kterého je plný interiér. Spotřebou se THP pohybuje v průměru okolo 7,5 l/100km, to je na 200 koní skvělá hodnota, ale je potřeba uvědomit si, že menší DS3 se stejným motorem zvládá i jízdu okolo 6 l/100km.

Pohonnému ústrojí jde ale přeci jen něco vyčíst. Ovládání síly pro rozjezd není úplně jednoduché a při menší než maximální opatrnosti s sebou auto pocukne. Ať se snažím sebevíc, plynule se umím rozjet buď velmi pomalu, anebo svižně, cokoli mezitím působí na cestující podobně, jako by jeli stopem v autoškole. Druhá a poslední výtka na motor je spojená s dávkováním výkonu, které v nízkých otáčkách doprovází citelná turbodíra a kvůli ní i náhlý a špatně ovladatelný příval výkonu. Pokud se tedy budete chtít dostat na rychlost 60 km/h s využitím otáček pro ideální spotřebu paliva, rozpohybujete hlavy cestujících s přívalem výkonu na jednu stranu a při řazení na druhou. Mnohem příjemnější je využití širšího pásma otáček na první 2‒3 stupně a pak odřazení na nízké otáčky.

Prémiový interiér dostanete do DS4 za příplatek, poté ho můžete mít čalouněný kůží včetně palubní desky. V testovaném kusu byla kůže „jen“ na sedadlech, a to v černobílém provedení. Kvalitu kůže rozlišuji laickou otázkou: Sahám na ní rád? V tomto případě odpovídá kvalita kůže příplatku 32 900 Kč. Jinými slovy, určitě nepatří mezi ty jemné, měkké a voňavé. Luxusnější dojem ale budí příplatková kůže nazvaná v ceníku jako Habana.

V testu naftové DS4 kolega Martin rozklíčovává, zdali jsou zadní dveře DS4 plus, protože tu být nemusely vůbec, nebo minus, protože jsou malé a bez otevíratelných oken. Faktem je, že auto této velikosti se už považuje bez zadních dveří za nepraktické a DS4 není tolik sportovní, aby si ji kupovali nadšenci, kterým nevadí sklápět přední sedadlo pokaždé, když vezou rodinu nebo přátelé.

S Martinem jsme se chvíli dohadovali, jestli jsou zadní dveře opravdu tak skryté, aby vytvořily dojem třídveřového kupé, až jsem vyštrachal dva argumenty. Zaprvé zadní dveře na fotografiích často přehlédnete a druhý argument si vyžádal zkoušku v praxi. Kudy bude nastupovat někdo, kdo auto vidí poprvé?

Před rodinným výletem tedy přichází žena, která dnes výjimečně usadí dítě namísto mě (vůbec test není nápadný). Autosedačka je na místě, žena přichází, připravit, pozor…

A jde dozadu přes přední dveře a hledá, kde se sedadlo sklápí. Za dobu testu jsem takto odhalil dveře dalším cestujícím ještě několikrát, a to je jednoznačný důkaz o tom, že se dveře podařilo zamaskovat do elegantních křivek blatníků natolik, že jsou snadno přehlédnutelné.

Musím se přiznat, že z DS4 necítím stejné nadšení jako z menší DS3. O třídu větší auto celkem logicky dospělo a je z něj spíše GT než přiostřený hatchback což jen dosvědčuje fakt, že vás auto k rychlé jízdě v zatáčkách nesvádí. I přes to, že bych měl s rodinou problém se do DS3 vejít, skočil bych po ni raději. DS4 se na mě snaží být až moc všestranná.

Trochu jsme v dnešním testu napadli prémiovost a osobnost tohoto designového šperku. Je potřeba si ovšem uvědomit, že je k mání za neprémiovou cenu. Žádný „bez korunky milion“ za nejsilnější verzi. 200 benzinových koní je vašich za 659 400 Kč, a pokud si vystačíte bez turba, je tady 1,6 VTI se 120 koňmi a cenovkou 464 400 Kč. Je fakt, že nám menší DS3 učarovala svou osobností více, ale pro někoho již muže být příliš malá. Pokud vám tedy nevadí nebo naopak imponuje přizvednutý podvozek a nechce se vám dát dvojnásobek ceny za plnohodnotně prémiový hatchback, pak jste u Citroëna na správné adrese.

foto: Jan Svoboda

Technické parametry vozidla Citroën DS4 1,6 THP 200: