„To je to OPCčko?“ zeptal se mě jeden známý. Pomiňme, že si zcela spletl značku, respektive označení sportovní verze modelů, soustřeďme se na sdělení samo: je velmi snadné splést si obyčejný dieselový hatchback se sportovním monstrem. Stačí si připlatit za MPS křídlo a lišty prahů. Těžko už říci, zda je to pocta sportovně ladnému designu základních modelů, nebo jen důkaz malé odlišnosti nejsilnější verze. Tak trochu od obojího a nejspíš by se ten známý měl o autech ještě něco doučit. Faktem nicméně je, že i přes postavu připomínající spíš malé MPV (zejména kvůli absenci svalnatých boků) vypadá faceliftovaná Mazda3 velmi dobře. Je tolik odlišná od ostatní konkurence, že ji prostě musíte obdivovat, i když se vám nemusí přímo líbit. Sportovnost do duše trojky nevnesli ale jen designéři, nýbrž i konstruktéři.

Mazda3 1,6D mi dává pocítit svou skrytě sportovní náturu hned od začátku, byť trochu zvláštním způsobem – nesnadným rozjezdem. Spojka je totiž docela tuhá a těžko se mi s ní sžívá. Buď odjíždím s vytočeným motorem a pištěním gum jako teenager s prvním autem, nebo auto poskakuje a motor se dusí nebo rovnou zdechne. Jako teenagerovi s prvním autem. Zpátky do autoškoly? Samozřejmě je to jen o zvyku, postupně jsme si porozuměli. Ryze sportovně dokonalá je ale převodovka – blízko volantu a vysoko, abych ji nemusel nahmatávat u kotníků, navíc s kouzelně krátkými drahami a mechanickým chodem. Rychlá, přesná, navíc čím jste na ni tvrdší, tím lépe funguje. Takovou nemají ani mnohé velebené sporťáky.

Že si budeme s trojkou rozumět, je jasné už v jedné z prvních zatáček, stejně jako při testu větší šestky. Tentokrát šlo o táhlou, 270stupňovou vracečku na sjezdu do Strahovského tunelu – má oblíbená zatáčka, obzvlášť dokud byla ještě dvoupruhová. Přilétl jsem do ní rychleji, než bych si přál, Mazda se okamžitě zapřela do tlumičů a po celý zbytek oblouku zůstala neochvějně stabilní a neutrální, ať jsem šlapal na plyn sebevíc. Stejně tak obstála druhý den, když jsem ji proháněl po svých oblíbených okreskách tempem, které vůbec nepřísluší 116koňovému dieselovému hatchi pro rodinu. Skoro začínám věřit, že sportovní diesel může fungovat!

Pokud se vám zdají přední LEDky denního svícení ohavné, mohu vás uklidnit – je to příplatkové příslušenství.

Nedopustil jsem se hereze, to jen Mazda3 působí tak přesvědčivě. Samozřejmě motor tu legraci trochu kazí. Zátahu má na malý objem a skromný výkon dost, snadno budete prohánět silnější auta při stále směšné spotřebě, nicméně typicky dieselově klape, což uchu automobilového fajnšmekra nelahodí. A samozřejmě má užší rozsah využitelných otáček – sbírá se už nad patnácti sty otáčkami, jenže nad tři tisíce ho nemá cenu točit, nepřináší to víc síly než při přeřazení, jen je hlučnější. Na druhou stranu umí být skvěle úsporný a efektivní. I když si často zařádíte, pořád na ukazateli průměrné spotřeby uvidíte číslo začínající šestkou, s lehčí nohou i pětkou, a rafička palivoměru bude odmítat klesnout i pod hrozbou tortury drcením plynového pedálu na podlahu.

A Mazda3 vás bude k rychlé jízdě poňoukat velmi často. Velkou roli v tomhle až překvapivě svižném a řidičsky uspokojivém divadle má báječné řazení, nad kterým jsem se už rozplýval výše, progresivní brzdy a řízení dobře kalibrované co do rychlosti i odporu – ačkoliv s lehčími benzinovými motory na hřbetu přední nápravy umí být prý komunikativnější. Nicméně hlavní part si pro sebe uzmul podvozek. Vpředu obligátní McPhersony, vzadu to jistí nezávislé zavěšení, které zaručí, že zadní náprava úzce spolupracuje s tou přední. Výsledkem je stabilní, agilní, poslušné, neutrální a nezáludné šasi s takřka nevyčerpatelnou zásobou gripu. Tedy pokud se držíte alespoň na dostřel mezí slušného chování a netrpíte sebedestruktivními sklony danými akutním narušením sebekontroly závodnickými ambicemi. Bohužel za takhle skvělé jízdní vlastnosti budete muset zaplatit jistou cenu. A to docela vysokou.

Podvozek je jednoduše tvrdý jako kámen. Na kvalitním asfaltu funguje pochopitelně velmi dobře, tam by nicméně jela dobře i plechová vana na přivařených lyžích. Jak se však povrch začne horšit, přestanou pružiny stíhat a přenášejí rázy do kabiny. Špatně udržovaným silnicím třetí třídy se raději vyhýbejte, nebo budete muset jet krokem. To je vlastnost, kterou u sporťáku ještě překousnete, u dieselového rodinného auta však tohle naladění nedává smysl. Alespoň pokud nehledáte auto na opravdu levné okruhové dny, aniž byste museli shánět babysitting. Ze všeho podezřívám hlavně 17palcová kola s pneumatikami 205/50. Nicméně tenhle problém má jednoduché řešení – ušetřete 38 tisíc a pořiďte si o stupeň nižší výbavu TE (přijdete tak třeba o mlhovky, automatické stěrače a světla, výhřev sedaček nebo tempomat, ale bez nich se dá snadno žít), kde jsou standardem plechové patnáctky, které rychle vyměňte za stejně velká litá kola, eventuelně o palec větší. Pak by mělo být auto na nerovnostech poddajnější.

Snad jedinou vadou na praktičnosti Mazdy3 je prostor na zadních sedačkách, pro nohy nemá dospělý člověk nadbytek místa, proti takovému Golfu nebo Focusu se bude muset uskromnit. Povinné řezání nohou pod koleny nehrozí, ale na delší cesty je to jen pro děti a méně vzrostlé. Dokonce i u řidiče je to spíš na kratší nohy, pedály mám pod sebou víc, než bych si se svými 185 centimetry přál. Nebýt tohoto malého nedostatku, je jízdní pozice naprosto perfektní. Sednu si do sedačky, která mě perfektně obejme a podrží. Natáhnu ruce a přesně mi do nich padne volant. Kousek vpravo je řadicí páka, na kterou snadno dosáhnu i s rukou pohodlně opřenou na středové loketní opěrce, a hned vedle ní ruční brzda. A pak jsou tu perfektně rozmístěné pedály, kde může prává špička snadno nahmátnout meziplyn. Tradiční genofond Mazdy se zase projevuje.

V tradičním duchu japonských interiérů najdete na palubní desce mírně historicky působící ovladače, displeje a přepínače. Je to ale spíš otázka kulturní filozofie než neschopnosti vkročit oběma nohama do jedenadvacátého století. Tedy stejně jako tradiční japonské divadlo nó stále lpí na maskách, bohatě barevných kostýmech a obřadně přehnaných gestech, trvají i japonští výrobci na jednoduchých tvarech, přehledné architektuře a trvanlivých materiálech. Přistupte na tuto hru a objevíte bezchybně ergonomický, snadno srozumitelný a promyšleně uspořádaný ovládací komplex. Tlačítek je akorát, abyste pro nejčastěji používané funkce nemuseli šmátrat v zastrčených submenu palubního počítače, a přesto měli vše potřebné k dispozici. Žádné pozlátko hrající na mírně falešnou strunu vnímané kvality, jen upřímně a přímočaře navržený, jednotně sladěný a perfektně sestavený kokpit, který zvládne ovládat i opilý šimpanz a navíc přežije i vaše děti.

Stejně jako nejspíš celé auto, protože ne nadarmo platí Mazda za jednu z nejspolehlivějších značek na trhu a velmi uspokojivou koupi pro své majitele. Bohužel v nejtradičnějším duchu japonských automobilek to všechno dělá tak skromně a bez povyku, že to málokdo z potenciálních kupců ví. Za loňský rok si svého majitele našlo pouhých 348 trojek (jen desetina z nich byly diesely), jenže každý z těch odvážlivců našel ve svém autě poklad a životního přítele. Klidně můžete jít s davem a skočit do nudného, bezcharakterního přibližovadla, jichž uvidíte denně na silnicích desítky. Raději v sobě najděte odvahu a hrdost a odlište se.

Co tím získáte? Z Mazdy3 přímo čiší, že si dal někdo spoustu práce, aby ji vymyslel, naladil, vyrobil a sestavil tak dobře, jak to jen umí. Žádné flikování horkou projektovou jehlou, žádné nesmyslné kompromisy, žádné dobře skryté vady a nemístná úsporná opatření. Jen konstruktérské mistrovství, důsledné lpění na kvalitě výroby a důkladné sladění všech detailů do jednoho přesvědčivého celku. Díky tomu se v Mazdě skvěle sedí, skvěle se ovládá a skvěle jezdí. Jestli rádi řídíte, dokážete její talent ocenit. Buďte tedy odvážní a hrdí, odlište se a kupte si Mazdu3. Ale udělejte to pořádně! Zapomeňte na spořílkovský diesel a sáhněte po dvoulitrové atmosféře původem z MX-5. Ta dokonale podtrhne nenápadně sportovní charakter auta a umožní vám pořádně si užít oblíbené průlety po okreskách s točivým motorem, schopným podvozkem a brilantní převodovkou. A vyděšenou manželkou vedle sebe, jásajícími dětmi vzadu a nákupem rozsypaným po kufru. Mazda3 není dokonalá, ale přesvědčivější a řidičštější auto v téhle třídě nenajdete. Teď už se nemůžete vymlouvat, že jste to nevěděli…

foto: Jan Svoboda

Technické parametry vozidla Mazda3 1,6 MZ-CD TX:

Mazda3 1,6 MZ-CD (116 koní)	Ford Focus 1,6 TDCi (115 koní)	Hyndai i30 1,6 CRDi (128 koní)	Volkswagen Golf 1,6 TDI (105 koní)
0-100 11,0 s 186 km/h 4,3 l/100km	0-100 10,9 s  193 km/h 4,55 l/100km	0-100 10,9 s 197 km/h 4,1 l/100km	0-100 11,3 s  189 km/h 4,5 l/100km
cena: 439 900 Kč (Akční cena)	cena: 481 690 Kč (Akční cena)	cena:  415 990 Kč	cena:  403 900 Kč (Comfort Edition)